nové společné úkoly tělesného a duševního výzkumu dětí.

Pedometrie i pedopsychologie, studujíce vývoj dítěte — tato duševní, ona tělesný — již látkou samou jsou vedeny k tomu, že často se navzájem od sebe dožadují výkladu a přispění. Vždyť obojí, růst fysický i psychický, jsou toliko různé stránky jednoho dění, dost násilně vyabstrahovane z jednotného vývoje individua — a to, jak slovo samo naznačuje, nelze vlastně štěpiti. Společným problémem, к němuž obě sesterské vědy míří, jest vztah a souběžnost vývinu obou jmenovaných stránek.

Anthropologie — jsouc také starší — položila si tuto otázku už dosti dávno (Mac Donald, Smedley, Binet, Vaschide, Pelletier, u nás Matiegka). Otázka zněla, v jaké korelaci jsou jednotlivé tělesné rozměry k duševní, rozumové schopnosti, к inteligenci; určitěji: který z tělesných znaků jest s ní ve vztahu nejbližším; nebo ještě přesněji: může-li některý ze znaků tělesných míti symptomatickou hodnotu pro posouzení duševní zdatnosti, a který znak to jest. Předpokládá se ovšem, aby znaky obou stránek byly přesně změřeny. O duševní kapacitě to říci nelze; ta byla posud určována různě a hodně nepřesně. Buď pomocí školního prospěchu, celkovou známkou; nebo počtem opakovaných let; anebo konečně vyšlo se od učitelova posudku, jak on třídil své žáky podle nadání. Výsledky jsou arci těžko souměřitelné, ježto každý badatel užil pro duševní schopnost jiných měřítek, buď příliš širokých a málo výstižných, nebo subjektivních. Dnes blížime se měřítku objektivnímu. Binet vypracoval methodu, jak řadou krátkých pokusů, t. zv. testů by bylo lze „měřiti" inteligenci dětí. Základní myšlenky Binetovy jsou velmi cenné, ale methoda sama musí býti ještě prohloubena a rozšířena. Na tom se nyní v celém světě intensivně pracuje. — To by tedy byl významný příspěvek psychologie anthropologům.

Ale stejně mnoho, ne-li víc, žádá si psycholog od anthropologie. Jenže tu se ocitáme v značných nesnázích. Pokud sledujeme vztahy obou stránek ve vývoji dítěte povšechně, dostáváme odpovědi dosti uspokojivé. Jinak však jest, když máme před sebou určité dítě! A to jest dnes právě hlavním úkolem našeho výzkumu: psycholog má zjistiti, je-li určitý, na př. 10 letý hoch rozumově normálně vyvinut, či předčí-li své vrstevníky, nebo je-li za nimi zpožděn a jak velice. Pro srovnání, a jak ještě uvidíme, pro spravedlivé posouzení nutně musí ještě věděti, v jaké míře se kryje také tělesná vyspělost hochova s normální úrovní 10 letého dítěte.