Dosavadní obvyklé pedometrické míry dávají nám v jednotlivých případech pro výsudek o inteligenci podklad velmi nejistý. Jedině v krajním pásmu nejnižších variant, u slabomyslných, mívají tyto míry jako symptomy těžké duševní zaostalosti větší pravděpodobnost. My však zde máme na mysli především určení dítěte normálního. Ü slabomyslných vskutku můžeme u většiny případů mluviti o souběžnosti zaostalosti tělesné i duševní. U žactva obecné školy jest tento vztah u jednot1ivců silně smazán. Není málo dětí, jichž výška, váha atd. jsou dosti pod průměrem jejich věku, a přece inteligencí hodně předčí svůj ročník a naopak.

Tak z pedometrických dat zdá se, že pouze dvě nám mohou po-sloužiti pro určení vyspělosti individua. Předně jest to proporcionalita. Cyrus Mead1) našel, že jen 20'7% slabomyslných dětí dosahuje průměrné výše normálních žáků téhož věku. Ale přece, ač jejich výška se blíží normálu, často proporcionalita je prozradí; poměr výšky hlavy к výšce celého těla bývá tu totiž více nebo méně zpožděn, slabomyslný podržuje proporce nižšího stupně vývoje. Ukázalo se též, že z lebečných rozměrů obvod lebky může býti dobrým ukazatelem duševní zdatnosti, ale, zdá se, jen v jednom směru. Už Binet2) nadhodil myšlenku „dolních mezí" (frontieres anthropométriques). Školní lékař ve Wormsu, dr. Bayerthal3) její spolehlivost, jak se zdá, zajistil. Podle jeho výzkumů, najdeme-li 7 l. hocha (děvče) s obvodem hlavy , menším než 48 (47) cm, u 10 letého pod 49'5 (48'5 cm) atd., jest velmi dobré nadání vyloučeno. — Ale to jsou vlastně už zas výjimečné, krajní případy.

Obvyklý způsob, jak posud postupujeme, jest tento: dítě změříme a nyní na pruhu průměrů pro každý jednotlivý věk (Pirquetově) srovnáváme, shoduje-li se výška měřeného hocha s průměrem jeho ročníku. Je-li o několik cm pod tímto průměrem nebo nad ním, konstatujeme, že jest hoch pod normálem, že je zpožděn o několik měsíců či let. Toto hrubé určování jest sotva zcela správné, ježto při něm stotožňujeme aritmetický průměr s normálem, bod se širokým pásmem, do něhož obyčejně zahrnujeme z celé skupiny 50%, seskupených kolem tohoto průměru. Výška dítěte (podobně i jiné rozměry) může se o několik cm odchylovati od vlastního průměru jeho ročníku, a přece zůstává dítě normálním, nepřekročilo-li horní nebo dolní mez oné 50% ní střední skupiny. Tyto krajní meze normálního pásma se s věkem rozšiřují,4) ježto každý vývoj, tudíž i tělesný, znamená postupné rozrůznění (diferenciaci). P. prof. Matiegka sestavuje měrný pruh pražského žactva. Jistě že i na to bude pamatovati, aby v něm byly pro každý rok uvedeny vedle obyčejných průměrů též tyto meze normálnosti.

Než i když určování výšky bude takto zlepšeno, nezdá se, že by bylo samo s to, aby nám dalo odpověď na hořejší otázku. Prosté, ab-