solutní míry zůstávají tu v celku němé. Více dá se vyčisti z měr relativních, určitěji: z ročních přírůstků — ovšem známe-li přesně normální přírůstky pro každý rok. Tak postupuje B. T. Baldwin,1) jenž přeměřil tytéž děti (přes 1900) 5—6 krát v 1/22 roč. nebo celoročních obdobích.

Ale což když neznáme, jak velké bylo dítě před rokem, a nemůžeme tudíž určiti jeho roční přírůstek? My potřebujeme měřítko, jež by nám spolehlivě označilo stupeň tělesného vývinu.

Jest mnoho problémů, do nichž ten, kdo nám dá tato měřítka, pomůže vnésti mnoho světla. Před válkou jsme v Pedologickém ústavě měřili Binetovými testy inteligenci našich 7—101. žáků. Zjistili jsme, srovnáme-li naše žáčky s pařížskými dětmi Binetovými, že jsou naši nejméně o 1 1/2 r. rozumově vyspělejší. Totéž hlásil Decroly z Bruselu, sl. Johnstonová ze Sheffieldu, naopak zas sl. Strongová z Ameriky a zejména dr. Schubertová z Moskvy oznámily, že našly průměrnou úroveň ještě dost pod úrovní pařížskou. Data tak odchylná lze vyložiti jedině, nebo skoro výhradně růzností sociálního původu a prostředí. Binet vypracoval své normy na žácích školy v chudší čtvrti, naproti tomu Decroly zkoušel jeho methodou děti ze zámožných rodin v internátě a naším materiálem byly většinou děti ze vzdělaných vrstev, děti lékařů, učitelů, větších obchodníků atd. Není nejmenší pochyby, že by při zkoušce žactva na př. ve Střešovicích vyplynuly průměry a závěry hodně odchylné. A tu jest otázka, dnes velmi důležitá: jest větší duševní vyspělost většiny dětí ze vzdělaných rodin (před válkou se dosti kryly pojmy rodina vzdělaná = zámožná) jen dočasná, či trvalá? Postavme vedle sebe 2 žáky téže třídy, oba právě 10 leté! Při zkoušce inteligence první, zdravý, dobře živený, vyrostlý v příznivých poměrech ukáže schopnosti průměrného 121. žáka, druhý, útlý, bledý, tělesně i duševně dost zanedbaný může se teprve rovnali dětem 8 letým. Smíme srovnávati oba na tom společném základě, že oběma jest právě 10 roků? Jest tento prostý matrikový věk tak spolehlivým měřítkem vyspělosti obou? Nekřivdíme onomu druhému, žádajíce po něm výkony 10 letých, ač ve skutečnosti jeho tělo ve svém vývinu, zdržovaném nemocemi a chatrnou výživou, nedosáhlo ještě 10 roků ? -

Američan C W. Crampton, pokud vím, první upozornil na to, že matrikový věk (chronological age) zhusta se nekryje s opravdu prožitým věkem tělesným (anatomie or phýsiological age),2) zrovna jako rozumová vyspělost, rozumový věk (mental age), školní postup (pedagogical age) a mravní zralost (moral age) se často více či méně odchylují od matrikového věku.3) Tím ovšem pozbývá dosud obvyklý způsob určování věku své spolehlivosti a stále naléhavěji se hlásí potřeba, abychom měřili dítě spavedlivě podle jeho skutečné vyspělosti, t. j. abychom dovedli určiti jeho tělesný věk.

Zdá se, že v Americe horlivě hledají taková vodítka. O Baldwinovi jsem se už zmínil. A. K. Beik,4) opíraje se o rozsáhlé statistiky dra. Röse,