bylo všech členů 1420, z nichž 1 byl čestný, 32 dopisující, 41 zakládající, 58 přispívajících a 1288 činných, mezi nimiž bylo 12 volných.

Za prvého čtvrtstoletí Národopisné museum českoslovanské splnilo aspoň hlavní část programu, který vytklo si při samém svém založeni: zejména r. 1908 doplnilo své sbírky uspořádá/ním samostatného oddělení zemědělské retrospektivy, znázorňujícího všední pracovní život českého lidu a koncem r. 1917 počalo vydávati československou národopisnou encyklopedii (vlastivědu) pod názvem „Národopis lidu českoslovanského". Mimo to vydalo 11 svazků „Národopisného sborníku českoslovanského" a 14 ročníků „Národopisného věstníku českos1o-vanského", v jehož vydávaní Společnost n. m. č. déle pokračuje. Na podporu činnosti publikační, zvláště díla „Národopis lidu českoslovanského", ustavil se v r. 1920 při Společnosti n. m. č. „Odbor lidových staveb", který hodlá vydati i samostatné velké dílo o českých stavbách lidových. Mimo to v letech dřívějších budilo Národopisné museum českoslovanské zájem o českou lidovědu v počátcích svých zejména přednáškami, později dosti četnými výstavkami domácími i účastí na výstavách v cizině, jimiž jistě velmi dobře propagačně působilo pro po-mání a ocenění české kultury lidové a národní. (Tak na výstavách v Petrohradě, ve Vídni, v Londýně, Miláně, v Paříži a seřízením samostatného československého oddělení v petrohradském museu kdysi Alexandrově.)

Konečně může, ba musí tu Národopisné museum československé znovu vzpomenouti své činnosti a svého významu pro povzbuzení národního českého sebevědomí a pro uvědomění československé jednoty. Národopisné museum českoslovanské bylo prvé a své doby za starého Rakouska Jediné, jež dávalo instalací svých sbírek věrný a nápadný výraz národní jednotě Čechů se Slováky a které již v době předválečné v tomto směru působilo publikačně (na př. Národopisnou mapou uherských Slováků a národopisnou a dialektickou mapou zemí národa československého, jejíž nové vydání podniklo ještě za samé války).

Činnost svoji zde pouze naznačenou v hlavních rysech mohlo Národopisné museum českoslovanské rozvinouti tak úspěšně a široce v dík tomu, že podařilo se mu soustřediti v musejní radě zástupce téměř všech oborů české lidovědy a připoutati a udržeti jejich spolupráci pro museum po celé čtvrtstoletí. Většina členů musejní rady zasedá ve sboru tom od samého založení Národopisného musea českoslovanského. Není pochyby, že touto kontinuitou osobní umožněna byla i kontinuita práce a rozvoje musejního. Dnes zasedají v musejní radě pp. prof. dr. Jan Jakubec iako předseda, prof. dr. J. Matiegka, místopředseda, továrník A. Häusler, pokladník, prof. dr. K. Chotek, jednatel, prof. dr. J. Gruber, ministr m. sl„ prof. dr. J. Kazimour, Otylie Kovářová-Máchová, chot architekta (zástupce města Prahy), prof. dr. A. Kraus, prof. dr. L. Niederle, prof. dr. J. Polívka, arch. V. Roštlapil, akad. malíř K. Štapfer, prof. dr. V. Tille jako členové, a poslanec R. Beran, prof. dr. V. Dvorský a prof. dr. J. Horák jako náhradníci.

Pro řádnou správu musejní nemalý význam měla i reorganisace musejní kanceláře, provedená r. 1904, která — kdyby nebylo pozdějších restrinkcí, vynucených finanční tísní musea, — by zabezpečovala přesnou administrativu ústavu, když již mimo samu dobu jeho založení museum nemělo řídící síly vědecké. Nyní jsou v kanceláři musejní kustodka V. Havelková, sekretářka V. Augustová, úřednice A. Musilová a A. Hladíková; jako síly dozorčí byli zaměstnáni V. Gregor, který po 251eté poctivé a svědomité službě zemřel 28. listopadu 1921, .1. Příhoda a L. Reich-man a vrátný Frt. Šimeček.

Rozvoj musejní činnosti byl ovšem usnadněn i tím, že se podařilo získati pro musejní sbírky místnosti, které, i když nevyhovují svým rozsahem, jsou přece velmi příhodné pro účely musejní a poskytují, na-stanou-li příznivé podmínky hmotné, možnost dalšího rozšíření, jak svědčí opravdu pěkné a vhodné návrhy, které pořídili obětavě arch. V. Roštlapil я podle skizzy prof. Plečníka arch. J. Metelák. Místnosti ty, zaujímající letohrádek v zahradě Kinských, pronajaly r. 1902 Společnosti n. m. č. za pouhou uznávací činži hlavní město Praha a Smíchov.