zájmů pořádány jsou; ale nemůže věcí státu býti, podporovati podnik výstavní, jenž není určen zájmům všech obyvatelů dotyčného obvodu, nýbrž který jednu národnost již dle povahy výstavy z podniku předem vylučuje". Právě v době příprav byl v Praze a v přilehlých okresech (vinohradském, karlínském, smíchovském a kladenském) výminečný stav, zrušený teprve 18. října 1895, šlechta se — mimo vzácné výjimky — o výstavu vůbec nestarala, ano i mnozí čeští lidé zmalomyslněli a ze strachu před vládou se raději práci vyhnuli — pochopíme, že výkonný výbor měl odpovědnost vskutku těžkou. Proto dějiny české kultury s úctou vzpomínají všech, kdož v rozhodné chvíli vytrvali při práci a dovedli vzbuditi — nepřátelům navzdor — o výstavu zájem tak živý, že se za ni nakonec postavil celý národ.

V kruhu těchto tvůrců Národopisné výstavy čestné místo přísluší prof. Jakubcovi, jehož účast byla všestranná. (Srovn. Světozor 1895 str. 370.) S počátku byl členem výboru v oddělení filologicko-biblio-grafickém, roku 1893 byl jako zástupce Národopisné společnosti vyslán do výkonného výboru výstavy, ale pracoval také v odboru instalačním, literárním, zemědělském, zvykoslovném, v odboru pro krajinská oddělení a v několika komisích, byl důvěrníkem obvodu II. (Turnovsko), kromě toho pak prostudoval jako delegát výkonného výboru mnohé výstavky krajinské, na př. v Nové Расе, v Kostelci nad Orlicí, v Rychnově nad Kněžnou a j. (Srovn. Věstník Národop. výstavy 1894, str. 37—38.)

Ve stati „Česká literatura na příští výstavě národopisné" (Věstník Národop. výst. českosl. 1894, str. 107—109) Jakubec stručně nastínil plán a sám vydatně pomáhal při provádění: řídil oddělení tak řečené kvalitativní, pečoval o výstavní čítárnu a uspořádal souborné výstavky shrnující spisovatelskou činnost Fr. Palackého, J. Jungmanna, К. Havlíčka, J. Kollára, J. Nerudy, V. Hálka a K. J. Erbena.

Jakubec důkladně poznal rozsáhlý materiál výstavní a užil svých pracných pozorování v několika úvahách kritických. Pro časopis Politik r. 1895 napsal 15 feuilletonů o Národop. výstavě zejména o literatuře (č. 187, 194, 201, 208), o písemnictví lidovém (č. 230, 236, 244), o divadle (č. 250, 257, 264) a o školství (271, 278, 285, 292, 299), aby se cizině dostalo spolehlivého poučení o těchto důležitých oddílech výstavních, které pro posouzení celkové úrovně národní kultury mají význam nemalý, téhož roku pak počal uveřejňovati v revui Naše Doba (roč. II. 1895-6; III. 1896-7) stať „Národopisná výstava československá", podrobný posudek kritický založený na vlastním studiu a bedlivé četbě. Látku rozvrhl na 6 kapitol, v nichž se krátce zmínil o vzniku výstavy a o všech důležitých odděleních. Ráz studie Jakubcovy nejlépe objasňují zásady, jimiž se řídil. V každém oddělení, zejména ovšem v oboru čistě národopisném, si všímá stránek, „které nás charakterisují, které vznikly z naší přirozené povahy a. z našich domácích poměrů". (Naše Doba II., str. 999.) I když najde vliv cizí, snaží se „vystihnout to nové při přejímání cizího, všecky změny a přídavky, zkrátka vše to, co i v přejímání cizího je našeho, jak v tom projevuje se naše povaha". (Naše Doba III., str. 217.) Je přirozeno, že nebylo vždycky možno sloučiti zájem „výstavní" s požadavky vědeckými. Výstava se podobala „nádhernému etnografickému museu", zachytila život lidový hlavně ve chvílích