(v archeologii a antropologii), J. Vlček, Jakubec sám a j. v dějinách české literatury, zásady, jejichž podstatu pěkně vystihl Ö. Hostinský v závěru své významné rozpravy o lidové písni: „Ostatně právě z upřímného, hlubokého přesvědčení o vzácné hodnotě našich písní lidových rodí se druhé přesvědčení, o nic méně upřímné a hluboké, že z písní těch plný požitek a plný zisk budeme míti jen tehdy, když snažiti se budeme, abychom je všestranně a zevrubně poznali v světle dokonalé, nelíčené pravdy." (Ces. Lid I.j 370). Chápeme, proč toto pokolení tak milovalo Josefa Dobrovského, proč se tak nadšeně hlásilo к odkazu patriarchovu.

23. října r. 1895 byla Národopisná výstava uzavřena. Vnější úspěch byl skvělý, také zisk kulturní byl cenný a trvalý. Vědeckou bilanci přineslo rozsáhlé dílo „Národopisná výstava českoslovanská", vydané Výkonným výborem NVČ. (V Praze 1895.)

Prof. Jakubec tam otiskl odbornou stať „Krajinské výstavky z Cech" a ocenil zajímavou úvahou „Význam Národopisné výstavy českoslo-vanské". Po stránce naukové výstava překvapila množstvím látky a prospěla naší vědecké organisaci, neboť z podnětů daných výstavou vzešly instituce nové, na př. Národopisná společnost, Národopisné museum, Soupis památek historických a uměleckých v král. Českém při archeolog, komisi České akademie, četná musea krajinská a odborná atd. Neméně závažné byly úspěchy po stránce národní a politické. Veliký cíl posílil jednotu národní, zapomnělo se na obvyklou nevraživost kmenovou, naopak svorné úsilí všech krajů netušenou měrou přispělo ke zdaru podniku. Byl to mohutný „projev součinné účasti a dobře organisované práce celého národa" a získal nám obdiv v cizině. Avšak sebevědomý postup překvapil také vídeňskou vládu, která odepřela pomoci a snažila se překaziti nebo aspoň poškodili výstavu, netušíc, že svým nepřátelstvím jen posílí odpor českého lidu. Výstava byla mohutnou manifestací pro sebeurčení, bylo to vítězství národní energie a kázně tím cennější, poněvadž neúčast šlechty vtiskla výstavě ráz demokratický. Ze 162 návštěvních dní na svátky a neděle připadlo 29 dní s úhrnnou návštěvou 1,143.000, tedy 55% celého počtu (2,065.000). „Z toho ze všeho viděti, které vrstvy plní náš život, které jsou pro nás nejvýznam-nější. A dále z toho plyne naučení, co pro nás znamená sociální otázka, jak správná je myšlenka, že je to naší povinností, abychom se starali

o náležité vzdělání nejnižšího lidu. V něm je pro nás jádro, v něm naše budoucnost a budoucnost ta jetím zajištěnější, čím lid tento bude vzdělanější." (Národop. výstava českoslov. str. 544.) Z těchto slov zní Jakubcovo demokratické smýšlení a poctivá pokrokovost, jeho credo politické, jemuž zůstává věren, nedbaje osobního prospěchu ani přechodných změn.

Také po výstavě prof. Jakubec setrval v Národop. společnosti

i v musejní radě a důvěra členů, jíž si dobyl přímostí své povahy, neúnavnou, obezřelou činností i nadáním organisačním, povolala jej několikrát к důležitým funkcím.

Od založení Národop. společnosti byl členem výboru i členem Rady Národop. musea a zúčastnil se všech prací jako jednatel, místopředseda i předseda (1909, 1917, 1918, 1920, 1921, 1922), jako člen