monografií (Literatura česká XIX. stol. díl II. hlava 8.), jejíž oddíl 6. kriticky oceňuje první pokusy o sbírání lidových písní českých, navazuje tím na výklad o sbírce lidových písní slovenských, vydané Šafaříkem a Kollárem r. 1823-27. (Tamt. hlava III.) Dlouholeté studium národního obrození, svědomitě vyčerpávající všecky dostupné prameny, dalo těmto kapitolám z dějin našeho národopisu pevný základ, na němž možno bezpečně stavětí dále, neboť bude-li snad v jednotlivostech něco doplněno, hlavní rysy, charakterisující první sbírky, mají platnost definitivní. Není tu místa na podrobnou parafrasi, připomínám jen, že Jakubec nově zařadil na př. zapomínanou sbírku Rittersbergovu ukázav, že se blíží našemu pojetí svým realismem, jejž současníci pokládali za podstatnou vadu. Přehledy práce sběratelské doplňuje kritický rozbor básnické prakse Čelakovského (tamt. hlava XIII.) a jeho přátel, kteří jdouce po stopách tvůrce Ohlasů pokoušeli se dosáhnouti ve svých básních prostoty lidových písní.

Šedesátka překvapila prof. Jakubce v plném rozmachu činnosti vědecké i organisační. Pro mnohé bývá toto jubileum obestřeno tesknotou podvečerní chvíle — prof. Jakubec, podivuhodně svěží, oslavil teprve poledne svého života. Roku 1892 vydal svou první rozpravu národopisnou; ve třech desetiletích, uplynulých od těchto počátků, jest uloženo dílo tak obsažné, že si všichni přejeme, aby se neúnavnému badateli podařilo skliditi bohatou žeň, kterou si připravil. Také národo-pjsu chystá nejeden cenný příspěvek; právě dokončuje další svazek Čelakovského, totiž nové vydání Slovanských národních písní a smím snad prozraditi, že v některém z příštích svazků souborného Národopisu vrátí se к lidu rodného kraje.

@-----

V letech třicátých a čtyřicátých stol. XIX. byly styky českopolské živé a mnohostranné. Podporovalo je polonofilské nadšení vznícené povstáním r. 1830, pobyt polských emigrantů v Čechách, snazší spojení knihkupecké, především pak sousedství Haliče: některá díla polských romantiků se tiskla v Praze,*) v Haliči po léta žilo mnoho českých úředníků a někteří z nich byli činní i literárně. Ukázal jsem v studii „Tři čeští spisovatelé v Haliči" (NVČ X. 1915), jak blahodárně působila činnost Zapova, Rittersbergova a Dunderova. Znamená epochu v dějinách našeho uvědomění slovanského, poněvadž tak podrobně a věcně nebyla naše veřejnost zpravována o žádném území slovanském.