Žijíce v zemi obývané dvěma národy, naši spisovatelé — především Zap — pro Poláky nezapomínali Ukrajinců, sledovali naukovou práci ukrajinských buditelů a pokusili se důkladně objasniti otázku polsko-ukrajinskou.

Časově a s části i myšlenkově se druží ke třem zmíněným spisovatelům Karel Havlíček. Na cestě do Moskvy se zdržel ve Lvově, od počátku listopadu 1842 do počátku ledna 1843 a prostřednictvím svého hostitele K. V. Zapa se seznámil s některými Ukrajinci, zejména s D. Zubryćkým a s Jak. Hołovaćkým, který tehdy ještě horlivě pracoval o nově vznikající literatuře ,haličsko-ruské'. Havlíček ani v Moskvě nezapomínal Ivovských přátel a zahájil vyjednávání, které po letech bylo dovršeno vydáním rozsáhlé sbírky písní z haličské a uherské Rusi.*)

O. M. Bodjanskij, tehdy již profesor slovanských jazyků, na- universitě moskevské, s nímž se Havlíček často stýkal v kroužku Sevyrevově, chystal se vydati všeslovanskou chrestomathii pro své studenty. První díl měl obsahovati ukázky literatury lidové, druhý literaturu „vyšší". Od Havlíčka Bodjanskij zvěděl o bohatém materiálu písňovém sebraném Hołovaćkým a chtěl něco z něho získati pro zamýšlenou čítanku. 1. května (star. st.) r. 1843 Havlíček píše o tom Zapovi. Bodjanskij prý by byl „velmi rád, kdyby mu p. Hoł. poslal několik hezčích písní své sbírky" a nabízí za ně knihy. (Quis, Korespondence K. Havlíčka, str. 96). Ještě 24. října 1843 Havlíček píše Zapovi, aby Hołovaćkyj písně poslal po novém roce (Quis, str. 107), avšak v listě ze 16. ledna 1844 oznamuje, že Bodjanskij se jinak rozmyslil: . . . „hodlá také vydati t. j. v budúci zimě úplnou sbírku maloruských písní: všechno, co již je tištěno, přetiskne a svou sbírku doplní." (Quis str. 121.) Bodjanskij chtěl koupiti celou sbírku Holovačkého nabízeje 200—300 rublů v knihách a dovoluje Hoł., aby si sbírku v Rakousku vydal sám. Havlíček radil lvovskému příteli, aby přesně popsal svou sbírku, t. j. kolik obsahuje písní větších, netištěných, kolik drobných (kołomyjek), kolik variantů atd. Bodjanskij prý rád dá více, je-li sbírka znamenitá. Zatím však Havlíček své mínění o Bodjanském důkladně změnil. Ještě v lednu r. 1844 píše, že „jenom Bodjanskij je zde pravý Slovan, druzí jen tak, nic nerozumí a již nyní, poněvadž věc není nová, ochabují," (Quis str. 121), ale koncem května t. r. moskevského slavistu charakterisuje celkem nepříznivě: „Hoiovacký ať se strany svých písní nebojí, že by mu Bodjanský slovo nezdržel, poněvadž to jde skrz mé ruce a Bod', vždycky se má co bát, že bych mu to veřejně tiskem vyčítal . . . Ačkoli je Boďanský jako jiní šelma, předce jistě v tomto pádu ho neošidí. Obzvlášť nyní, když s ním nechci jet a ukazuji mu, že od něho nechci přijmout žádné dobrodiní, tím více se bude bát, abych ho neznectil."