(Quis str. 147.*) Počátkem července r. 1844 Havlíček opustil Moskvu. Zamýšlel cestovati s Bodjanským (Quis str. 139, 183), ale přátelství ochladlo, i rozhodl se cestovati sám — chtěl si koupiti na Ukrajině koníka, kozácké sedlo a přes Vilno, Varšavu a Krakov jeti do Prahy. „Nic se tomu nedivte," píše Zapovi, „pakli asi ku konci Října neb počátkem Listopadu člověk v širokých šaravárech, dlouhých vlasech, vousiskách, s čerkeskou šavlí v srbském fesku, uvázav koně svého dole na dvoře, přijde do Museum a pokloniv se napřed sv. ikonám řekne: Zdravstvujtě!" (Quis str. 126.) Neprovedl tohoto záměru jistě velmi dobrodružného, ale úmyslu procestovati Tatry, Karpaty, Slovensko a území haličskoruské se nevzdával, ,zejména se chtěl naučiti „malo-ruskému" jazyku. (Quis str. 140.) Miloval lid ukrajinský, jeho bohaté podání lidové i bouřlivé dějiny a ještě v Moskvě se chystal sepsati dějiny kozáků ukrajinských. Po letech, v temných dobách brixenských se vrátil к této myšlence. Dějiny kozáctva měly tvořiti rozsáhlou episodu v dějinách říše ruské, které připravoval v Brixenu (Quis str. 666, list Palackému), pohříchu však tohoto díla nedokončil. Také lidovou poesií ukrajinskou se horlivě zabýval již v Moskvě, ačkoliv tiskem vydal jen překlad písně „Sirotek" (z Maksimoviče).

Svědectvím důkladných studií jsou výpisky,**) které mi před časem zapůjčil prof. Zd. Nejedlý. Nebylo o nich dosud nic známo, podávám tedy krátkou zprávu. Bylo to 5 balíčků neurovnaných výpisků na lístcích — podle oblíbeného zvyku Havlíčkova —, které jsem, přihlížeje к obsahu, rozdělil takto:

1. Bytové črty ze života ukrajinského, vybrané z Wójcického (Zarysy domowe), z knihy Očerki Rossiji (Passek) i podle ústního sdělení J. Hoíovaékého. Zdá se, že těchto výpisků Havlíček chtěl užiti buď ku pracím beletristickým, nebo к črtám národopisným. Z Wójcického poznamenal si stručné zprávy o obyčejích štědrovečerních, svatojanských, o vidmách; popisy lidových her (ciuciubabka, prstýnek), tanců (zawe-rucha, hajduk); o kouzelných bylinách (połyh), o jídlech (kutja, kvasok), poznámky o kroji, o hajdamacích, opryšcích (Doboš, Głonka), pořekadla lidová, o lidové hudbě atd. Ústní sdělení Hołovaćkého (patrně za pobytu Havlíčkova ve Lvově) se týkají poměrů haličských. Na př.: „Na jednom polským sněme podáno navržení, jak by bylo možná Rusíny vytlačit z měst a vehnat pod robotu. Totiž nasazením tam židy. Vyprav. J. Hołovaćký." — „Staří popové v Haliči, když se chtěli notně pove-selit, zavolali si bandu muzikantů a poručili si hrát, levé ruce, pravé ruce, levé noze, pravé noze atd. Povídal mi Jaroši. Hołovaćký." — „Páni polští nařizovali, aby jen nejstarší syn popa učil se čisti a psáti, druzí aby byli jako sedláci. Vyprav. J. Hołovaćký." — „Pánové polští v Haliči a jinde na Rusi dávali židovi klíč od pravoslavné církve do arendy a když chtěl Rusín křtít nebo etc., musel se s židem dorozumět. Pravil mi J. Hołovaćký." (Podal jsem znění lístků beze změny; připojil jsem jen interpunkci a upravil jsem pravopis.) (Celkem 55 lístků.)