podrobné, ale rytmus, rým a obsah jsou většinou určeny. Značky pro typy rytmické jsou obdobné jako ve studii o písních českých: číslice arabská označuje počet strof, římská počet veršů, arabskými číslicemi*) se označuje též počet slabik v jednotlivých verších; také bývá připsáno, je-li v písni refrén a rým.**)

Třídění písní podle druhů nemělo účelu vědeckého, bylo určeno patrně jen pro potřebu autorovu. Rozeznává písně alegorické, naivní, pijácké, rozprávné, dumkové, vedle toho se však vyskytují kategorie, které mají ráz ještě neurčitější. Nalézám označení: „smutná" (Ol. str. 216), „polosměšná" (M. II. 144), „žertovná" (Ol. 406***), „komická" (Ol. 209), „lumpácká veselá" (P II. 82), „rozprávná žertovná" (Ol. 368), „satyricko-směšná" (Ol. 431), „žertovná ironická" (Ol. 376), „žertovná veselá" (P II. 16Ó), „žertovná komická" (Ol. 207), „šelmovská hyperbolická Münchhausiada" (P II. 104), „dramatická" (M I. 88), „opravdová ban-duristská" (M II. 22) atd. (Názvy se opakují.) +) Zajímavé jsou pokusy určiti v písních ukrajinských stopy vlivů cizích. Našel jsem tyto charakteristiky: „Duch český rozprávný" (M I. 122), „nerýmovaná; velkoruský vkus" (Ol. 440); „rozprávná, velkoruský duch" (M I. 73); „velkoruská" (M I. 20); „duch velkoruský" (M I. 75, II. 63); „v duchu srbském" (P II. 47; Ol. 443); „duch srbský" (P I. 169; II. 48). Prohlédnuv teksty, shledal jsem, že Havlíček v několika případech dobře postihl odlišný ráz, ačkoliv jej nedovedl určiti přesně. V písni Maksimovičově (I 122) ovšem není „ducha českého" — jest to známá balada polská, ale Havlíček aspoň správně poznal typické rysy západoslovanské epiky. [Srovn. Kolberg, Pieśni ludu polskiego, str. 241, č. 25 а—r.] Naproti tomu však písně „ducha srbského" jsou skladby čistě ukrajinské, v nichž jihoslovanských rysů nenajdeme. Velikoruské ohlasy jsou zjištěny správně.

V úsudcích o umělecké ceně písní Havlíček projevil bezpečný vkus umělecký. Jeho měřítko bylo přísné, našel jen několik písní „krásných" nebo „výborných" [Ol. str. 76, 387, 397, 425 „velmi krásná", 479 „epická krásná", M I. str. 21, 49, 51 (tu přeložil do češtiny; srovn. výše), 57, 73, 125; M II. 61, 86. P II. 132], několik „dobrých" nebo „hezkých" (Ol. 276, 277, 389; M I. 55; P II. 15, 161), porůznu pak nalézám pochvalná epitheta; „zvučná" (Ol. 202, 296), „něžná píseň" (Р. II. 143), „hravá" (Ol. 258), „jako pták štěbetá" (Ol. 304) ++) atd. Avšak i výtky jsou hojné a ostré: „Dlúhá" (P II. 98), „míchanina" (M I. 65), „divná" (M I. 40), „divné vyvedení" (Ol. 197), „nelogická" (Ol. 235, 373, 381; P II. 134), „špatná" (M II. 88), „nesmysl, splete-nina" (Ol. 312), „za nic nestojí" (Ol. 500), „velmi špatná, к ničemu" (Ol. 501), „není к ničemu" (P II. 5), „dobrá metoda vypravovací,