píseň k ničemu" (Ol. 499), „mnoho к vůli tanci, bez smyslu" (Ol. 180), „ceny prostřední, nenárodné" (P I. 150), „otrocká píseň, neřád po-chlebnický" (M II. 133). [Tato píseň podlízavé děkuje Kateřině II., že poslala kozáky na Tamaň. Je to patrně ukázka písní skládaných na pokyn „vyšší". Bylo jich dosti, vzpomeňme na př. mnohých písní o Mazepovi.j

Nepřestávaje na všeobecných úsudcích estetických Havlíček připojuje poznámky svědčící o pečlivé kritice tekstu i lidového rázu: „porú-chaná" (Ol. 447), „nepatří dohromady" (P II. 55), „zdají se býti dvě" (P I. 171), „konec se tam nepatří" (Ol. 385), „konec se nezdá к ní náležet" (P II. 40), „4 počáteční kolom(yjky) к ní patrně nepatří" (M I. 116), „začátek nezdá se sem patřit" (P IÍ. 56), „dvě poslední strofy к ní nepatří" (Ol. 202), „začátek odjinud, nepatří sem" (M I. 145), „poslední dvě strofy k ní nepatří" (M I. 96), „zdá se býť nenárodní, však dobře udělána" (Ol. 303), „zdá se nebýť národní, však dobře" (Ol. 311), „od ďáčka" (Ol. 429), „zdá se velmi stará, originální duch" (P I. 165), „zdá se od ďáčka asi složena" (Ol. 406). —

Ukázky, tuším, stačí, abychom ocenili všestrannou důkladnost Havlíčkových studií, z nichž nám zbylo ještě méně než z obdobné práce české. Po návratu z Ruska, ve víru práce žurnalistické nebylo klidu, v Brixenu pak nebylo pohody duševní a později již ani sil. A přece i ze zachovaných zlomků lze poznati metodu autorovu, cíl, к němuž směřoval, i jeho zásadní stanoviště.*) Vane z nich duch moderní, který se vymanil z mystického nazírání na lidové podání a nechce skládati z písňové mosaiky ani obraz nejstarších dějin, ani pohanské bájesloví slovanské, nýbrž vytýká si úkol dostupnější, ač neméně důležitý : zabývá se formální stránkou lidové poesie, určuje základní typy rytmické, studuje rým, techniku dialogu, ale při tom nepouští se zřetele ani stanoviště srovnávacího ani hodnoty umělecké — slovem, šlo o soustavný rozbor založený na rozsáhlém materiálu a nikoli jen — jak bývalo zvykem — o poznámky všeobecné, pronášené jakoby mimochodem v předmluvách к sbírkám. V této vědecké odvaze prozkoumati oblast ležící mimo hlavní cesty soudobého badání, ve zdravém realismu, který se projevuje nejen volbou thematu, ale i provedením, vidím význam nedokončené práce. Asi o deset let později A. Metlinskij v předmluvě к sborníku „Narodnyja južnorussjcija pěsni" (1854), připomíná, že studium lidové metriky leží ladem.**) Skoda, že česká studie o ukrajinských písních nevyšla tiskem! Jistě by byla upoutala pozornost ruských a ukrajinských etnografů a mohla se stati východiskem dalšího badání, neboť v bohaté individualitě autorově byly téměř všecky podmínky zdárného provedení. Havlíček měl jemný smysl pro otázky formální, nadto pak jeho určitě vyhraněný názor umělecký, kritická bystrost, znalost pramenů i života lidového dodávaly významu jeho soudu o estetické