describitur, Religiöse Meynungen, Gebräuche, Feste etc.); jest tam krátký popis „máje", jak „Marzenu stroja" (In Schlesien bey Dobroslawitz), výklad slov „zažinek" nebo „ožinek" (in lingua ruthenica), výpisky „Tracht, Kleider sec. XII." atd.

Cesta Dobrovského do Ruska (r. 1792), jeho pobyt v Petrohradě (od srpna 1792 do konce října) a v Moskvě (do 7. ledna 1793), dlouhá cesta do Moskvy a odtamtud přes Smolensk, Oršu do Varšavy, poskytly mu možnosti — byť i jen cestou, při nezbytných zastávkách ve městech, vesnicích i na ruských stanicích poštovních — pozorovati život i domácí byt ruského sedláka, naslouchati jeho živé mluvě a u vozků i národní písni. Jeho cestopis (Litterarische Nachrichten von einer . . . Reise nach Schweden und Russland, Prag 1796) pohříchu téměř neobsahuje zmínky o těchto věcech (několik slov o domácím nářadí ruských sedláků), ale není pochyby, že D. ruský život pozoroval bedlivě, jak lze souditi z některých drobností roztroušených v jeho listech i v poznámkách ve Slovance. К sebrané látce chtěl se vrátiti („Bemerkungen über Sitten und Gebräuche der Russen, in wie fern sie zur Erläuterung der slavischen Sprache und Völkerkunde gehört, verspare ich absichtlich auf eine andere Zeit und Gelegenheit") i třeba íitovati, že se mu nepodařilo provésti nové, doplněné vydání zprávy o cestě do Ruska, které připravoval (Koresp. Dobr., III. 105) a o němž se zmiňuje v listě Zlobickému (z 15. dubna 1796). Zaznamenáváme, že v dopise Durichovi (3. března 1799, Koresp. Dobr., I. 432) zmiňuje se „de pirogis, quos ipse gustavi in Russia" a vykládá příteli etymologii tohoto slova; když autoru článečku „Russniaken in der Marmarosch" (Slovanka str. 104—111) se zdálo, že ruští obyvatelé Marmaroše jsou jakoby členy jedné rodiny — tak se vnějšími rysy podobají druh druhu —, tu Dobrovský připomíná: „Diese Aehnlichkeit in Zügen fiel mir auch in Russland auf" ; v témž článku označují se písně karpatoruské slovy „ein fürchterlich einförmiges Gebrülle", a Dobrovský, který slyšel písně velikoruské, namítá k tomu: „Von russischen Gesängen kann man diess nicht sagen", ačkoliv, jak známo, i Puškin řekl: „grustnyj voj pěsň russkaja" (píseň ruská jest smutné vytí) . . .

Chtěje seznámiti čtenáře svých sborníků s ukázkami slovanských jazyků a nářečí, Dobrovský podává některé drobné teksty (přísloví). V dopisech Bandtkiemu najdeme prosby o zprávy týkající se dialektologie polské, jakož vůbec otázky slovanské dialektologie bývají často předmětem jejich písemných besed. Uvedená stať ve Slovance „Russniaken in der Marmarosch" otištěná z Vaterland. Blätter (červenec 1812, č. 27) zaujala Dobrovského nepochybně proto, poněvadž mu byla téměř jediným pramenem zpráv (velmi skrovných) o málo známé, vlastně téměř úplně neznámé větvi ruského národa v Uhrách. Stať obsahovala též některé otázky a přání: „Sollte man in ihren Häusern nicht die slawonischen Evangelien, oder wenigstens den Psalter und einen Bukwar hier und da finden? Wer gibt uns einst Proben von ihrer Redesprache?" Nezůstaly bez ohlasu. Jest známo, jak hojně byly rozšířeny oba sborníky Dobrovského mezi Slovany, jak nadšeně přijal zejména Slovanku Kopitar, jak je přivítal Kačenovskij, jak Bandtkie v Krakově ustavičně seznamoval své polské posluchače s pracemi českého učence. Chtěje vyhověti