měru sedláků к statkářům — podle obsahu se zdá, že to jest ona „Sielanka", kterou Bandtkie sliboval posiati Dobrovskému.

Nutno soudili, že jeden dopis Bandtkieho z r. 1815 nedošel Dobrovského, nebo se u něho ztratil, poněvadž z toho roku máme dva listy Dobrovského a jen jeden od Bandtkieho (6. dubna). Slíbený materiál (Sielanku a maloruské písně) Dobrovský patrně dostal od Kopi-tara ve Vídni. Léto toho roku Dobrovský zamýšlel ztráviti buď ve Vídni nebo v Uhrách a psal Bandtkiemu (13. března 1815): „und es könnte gar leicht geschehen, dass ich nach Lemberg über die Karpathen und so nach Hause über Krakau reisete." Nechtěl snad Dobrovský sám, na místě studovati maloruský jazyk a jeho památky? Takový plán mohl býti snadno proveden. „Excerpta" přepsaná Dobrovským mají záhlaví: „Hryčjo Russyn rodem z Kołomyji" a toto věnování: „Meinem Freunde Hern Georg Sam. Bandtkie, öffentl. Prof. der Bibliographie an der Universität zu Krakau gewidmet, geschrieben zu Krakau im März 1815." Dále, nepochybně již na základě dopisu Bandtkieho, který sliboval sděliti jméno sběratele maloruských ukázek, Dobrovský v závorkách připsal: „Gošowski, ein gebor. Galizier, ein Jurist und ansehnlicher Beamter in Krakau, ist Verf. dieser Nachrichten." Dialogické idyle (Gespräch zwischen zwey Bauern A und B) Gošowski předeslal zvláštní „Vorbericht" tohoto obsahu:

„Der gelehrte Böhme Dobrowski hat in seiner Slovanka (Seite 104 bis 111.) einige Auszüge aus den Vaterland. BI. Jul. 1812. N. 27 über die Russniaken in der Marmarosch und Galizien geliefert, und nachdem er zwey Berichte in Anbetracht der Sprache gegen einander verglichen, so wirft er mit Recht die Frage auf: „wenn die Sprache der Russniaken in der Marmarosch mit der Russischen am meisten Ähnlichkeit hat, wie können die Russen in Galizien den ungarisch-slawischen Dialekt, d. i. slowakisch sprechen? wer von den beiden Berichtlegern Recht habe?" Ich meinerseits würde darauf ohne Bedenken antworten, dass keiner von beiden in allen Stücken nicht habe; man sieht aus ihren Berichten, dass sie über die Nation mit Unrecht unkundig spotten".

Dobrovský si již tehdy jasně uvědomoval, jak je obtížno rozhod-nouti otázku, patří-Ii to neb ono nářečí tehdejší uherské Rusi ke skupině nářečí slovenských nebo ruských. Korespondent Bandtkieho měl o těchto věcech názory velmi mlhavé a na otázky Dobrovského nedovedl odpověděti nic podstatného. Sdělil toliko některé poznámky o názvu „Rusyn oder Rusnak" (ale nikdy „Rusniak"), jímž se označují Malorusové (Kleinreusse) v Haliči: „Rusyn und Rusnak ist gleich und jeder Bauer bekennt sich zu diesem Nahmen; er spricht den kleinrussischen Dialekt."

Zaznamenav některé hláskoslové zvláštnosti tohoto nářečí (h místo g; i místo jať), Gošovský naivně dokládá: „Sie werden finden, dass diese Sprache mit der polnischen die nächste Verwandschaft habe — die polnische steht wie eine junge schön geputzte Tochter neben ihrer alten Mutter da . . ." Podle dialogu mohl se ovšem Dobrovský sám dosti jasně poučiti o zvláštnostech maloruského nářečí. Gošovský soudil, že rozmluva, kterou zapsal (přesně řečeno — složil), objasňuje do jisté míry nejen ruské nářečí v Haliči (die russische Mundart in Galizien),