38

V. A. Francev:

cích sborníku Čelakovského téměř všecky maloruské písně, jejichž původ se nepodařilo zjistiti. V tom tkví zvláštní význam a cena sbírky Dobrovského. Na otázku, proč Čelakovský poměrně tak málo (celkem 9 písní) vybral z rukopisu dosti objemného (65 písní), snadno si odpovíme, seznámíme-'i se blíže s oněmi písněmi; ze všech písní obsahem buďto nevýznamných nebo obscénních (třeba neobyčejně vtipných) básník jemného vkusu, vybral jen věci zasluhující po jeho mínění nejvíce pozornosti a přísně oddělil čisté od nečistého. Přihlížel při tom také к zvláštnímu poslání svého populárního vydání, jakož i ku poměrům censurním (na něž si stěžuje v listě Kamarýtovi). Vybranou látku snad „očistila" také censura, poněvadž více než polovina písní, které jí byly předloženy, byla vyškrtnuta a nejhůře se dařilo při tom zejména písním „jinoslovanským", které podle slov básníkových téměř všecky byly potřísněny censurním jedem a blátem. Tohoto jinoslovan-ského písňového materiálu vydavatel patrně měl dostatek, ale jsa nucen přizpůsobiti se různým důvodům a poměrům nevybral z něho (nebo nemohl vybrati) vždy právě nejlepší („Zde přiložených několik jino-slovanských písní se vydavateli prozatím získati dostalo ...., aniž jsou to ty nejlepší, které by se vybrati daly." Slov. nár. pis. I. str. VIII.)

Pro druhou knihu prvního svazku vydavatel přejal z rukopisné sbírky Dobrovského první tři písně (dumky): 1. Poščož ja chodiv na tu Moravu (ve sbírce Dobrovského č. 59), 2. Jichav kozak za Dunaj (Dobr. č. 61), 3. Za horoju vysokoju golubi litajut (Dobr. čís. 43). Všecky podávají rukopisný tekst s přesností doslovnou, téměř beze změn; vydavatel pouze nahradil polský pravopis rukopisu vhodnějším pravopisem českým, připojil „znamínka změkčující" (písmene podobného i bez tečky), všude užívá í (místo ě). Ve třetí písni opravil verš 3.: „otca, mati nezaznala, a muža nemaju", zřejmě proto, aby opravil rytmus. Několik strof čtvrté písně se úplně shoduje s tekstem našeho rukopisu (č. 62), ale vydavatel měl po ruce ještě nějaký jiný tekst, který se neshoduje s písněmi nám známými. (Srovn. u Horáka uv. m. str. 124.)

Jest jisto, že také do druhého svazku byly pojaty teksty z rukopisu Dobrovského, tak hned píseň prvá: 1. „Sivyj konju, sivyj konju" přesně reprodukuje tekst rukopisný (č. 11), jedině s tím rozdílem, že Celakovský vynechal strofu sedmou, patrně proto, poněvadž bez této strofy se mu zdálo zakončení motivu přirozenějším. Tekst rukopisu je přepsán naprosto přesně, jen slovo vid u (dvakrát) vydavatel četl nesprávně, t. j. vidzu místo vidžu (polské rukopisné = ż). Stejně svědomitě reprodukován jest tekst rukopisu Dobrovského č. 21 (ve vydání Čelakovského č. 3.: „Kobys nepiv, mene nebiv". Píseň čís. 5. u Čelakovského jest totožná s č. 13. v rukopise Dobrovského: „Oj, divčino„krasna" ... Z pěti malo-ruských písní ve třetím svazku píseň č. 2.: „Cobitočki z safijanu", o níž prof. Horák mohl jen konstatovati, že není v soupise M. N. Speran-ského (Etnograf. Obozrěnije 1909, kn. 81—82), ani ve vydání Wacława z Oleska (1883), ani ve starých sbornících, které prohlédl, jest vzata doslova z rukopisné sbírky Dobrovského (čís. 19). Čelakovskému ušly jen nepatrné omyly buď při opisování z rukopisu nebo při korektuře: tak ve verši 4. prvé strofy: „či nedajú molodćje" místo „či nenajdu", což dává lepší smysl; dvakrát ve strofě 5.: poťiču místo poťišu. Píseň