str. 83
vybere, ten po krátkém čase nepochybně musí umříti." Tímto rysem podobá se upiór velmi moře; pověst o moře podporovala také asi rozšíření nového motivu. Podle jiné polské verse, Wisła XV. 503, strzyga má dvě duše: jednu dobrou, druhou ďábelskou; ďábelská i za živa škodí: vyssává z boků krev lidem. Strzygami bývají stejně muži jako ženy, a v jakém věku umře strzyga, v tom věku jsoucí lidi zabírá, vyssávajíc jim krev. (Rys o vrstevnících přejat z motivu zvonícího upióra.) Jinde, Mat. VII. 10, panuje přesvědčení, že strzygoni přicházejí v noci komínem, přisedají na člověka spícího, na kterého měli za života zlost, a vyssávají z něho krev. Povahu mory dokazuje prostředek zde uváděný: člověk může se zprostiti strzygoně, postaví-li se přímo na nohy nebo pohne-li palcem na noze (sr. shora I. s. 41). Totéž vypravují ve Skawici a jinde o zmoře. Tamtéž. Lid polský si povídal, že v přítomném čase největší počet upiórů přenesl se a přebývá v Rusku, odkud činí noční vycházky, napadají všude lidi a ssají jim krev, Lud VII. 67 č. 140. V okolí Bieče jmenují pohromadě zmoru a strzygu, pravíce o nich, že vyssávají v noci krev ze spících lidí, Lud. XII. 216.
Pil-li komu ve spaní wieszczy krev, neprobudí se už; ráno je mrtev v posteli s ranou sotva znatelnou na levé straně prsou přímo proti srdci, Afanasjev III. 561, sr. Máchal 185. To je jiný shodný rys s morou (sr. shora I. s. 10). Také i okolnost, že upír pije krev dětem (Af. III. 557; Goł. pol. 150) a poté teprve- napadá i odrostlé, sr. Máchal 185, ukazuje splývání s morou.
Motiv krve je i v povídce Zbiór, wiad. do anthr. kraj. IV. (18) č. 4. Člověk navštívil svéhovkmotra; našel jej mrtva. Umrlec naň promluvil. Hledali spolu večeře. Šli do chaty, kde se odbyly krtiny a najedli se. Pak šli do chaty, kde chlapci a děvčata měli „doświtky". Každému chlapci stiskl nos a „vypustil krev". Odešel domů a lehl si.
Též Kašubové věřili, že připraví o život nejprve svou rodinu, pak celou vesnici znenáhla, a to tím, že ssaje spícím teplou krev. Mrtvoly mají jen malé kousnutí na levé straně prsou. Mannhardt v Z. f. d. M. IV. 259. Upírem toho druhu je stará žena umrlá v pověsti gdanské, sr. Z. f. d. M. IV. 262; každou noc bičovala svou dceru, škrábala ji do krve dlouhými špičatými nehty. Pomoženo utětím hlavy a vysypáním hrobu mákem. I zde jeví se značně povaha mory. V kašubské tradici nastává také smíšení představ vlkodlaka a upíra. Neznal ho sice ještě ani Cejnova ani Mongrovius, ale vlkodlak v Karlových „Danziger Sagen" 1843 s. 39 má úplně charakter upíra: vlkodlaci po smrti procitají, žerou vlastní maso a pak vycházejí z hrobů; uchvacují dobytek, ssají krev lidem. Sr. Z. f. d. M. IV. 263.
I Němci v Průších znají upíra toho druhu (asi přejetím od Ka-šubů); nazývají jej Gierhals, Gierrach, Begierig, Unbegier, řidčeji Blutsauger,*) sr. Z. f. d. Myth. IV. 259, Tettau & Temme 275, Wuttke3
*) „Blutsauger" nazývá se ve Flandrech též ropuchovité zvíře, které vleze cudným dívkám do těla a po devět měsíců je naduřuje jako těhotenství, Wolf, d. Sagen č. 363. — Schmeller, Bair. Wörterbuch Т. 188: Blutsauger, die im Leib krebs- oder krötenähnlich umkriechende Bermutter. — Grimm, D. Myth., 1132. Sr. Hertz, Werwolf 128. Představa podobná je také slovenská mádra, o které na Novohradskú věří, že je to žába a že do člověka vejde, když spí. Pohl. XVI. 251 č. 5. Náleží sem snad i westfalska lorke, t. j. „kröte", ropucha, jež označuje zároveň moru i čarodějnici, Kuhn II. 21 d. č. 57.
