přežehnán kropenkou, upadl, chlapec mu uťal hlavu. Ze sedmi míst krev tekla. V pověsti sokalské, Lud XII. 253, upiór je člověk se dvěma srdci, v okulárech, který se udávil kostí. Za živa, napil-li se, lál a bil ženu a dceru. Po pohřbu hned první noc vyšel z hrobu, vrátil se do domu, vzal na nos okuláry, klacek a lál ženě a dceři. Viděli toliko okulary a klacek. Burmistr nařídil exekuci mrtvoly (hlava, lístek). V pověsti, Zbiór wiad. anthr. kraj. IV. (19) č. 5, mrtvý muž chodil také na ženu. Bába obsypala chatu svěceným mákem a kázala ženě odejiti na noc z chaty i s dětmi. Přišel; ze zlosti hrnky a okna potloukl, nábytek polámal, pec rozvalil, dobytek pustil. Navázán neorganicky nový motiv. Vracel se na hrob, oči měl jako dvě vejce bílé. Sledoval staříka, blízko hřbitova skočil mu na krk. Ten ho úprkem přinesl až k domu. V tom zakokrhání kohouta, spadl za dveřmi, zmizel. Druhý den obsypali hrob, ve kterém otvor, svěceným mákem. Strašidlo-pes vyskakuje na záda, Povídky lidu op. a han., 64 č. 20; tam uvedeny i pověsti německé podobné o strašidlech nasedajících. Litevská verse, Wisła XVIII. 519 č. 22, přiléhá к polským a zvláště к sokalské: muž je opilec, který trýzní ženu a děti. Po smrti mučí ženu v lůžku, je celý z ledu. Vykropila na radu knězovu chatu svěcenou vodou. Také v noci kropila kol nebožtíka a řekla: Bez naděje chodí nebožtík. Padl na zemi, ráno pochován.

Motiv manželství upírova obráží sé v látce o nebožtíku, dobývajícím se к dívce a zahnaném pomocí kočky a psíka, sr. Povídky kladské II. 236 č. 73.

Známá balada Goetheova spojuje dvě pověsti: jednoduchou o tanci duchů na hřbitově (sr. XV. 1 str. 26) a pověst o člověku, který vzal oděv umrlcův a je jím pronásledován na věž. Goethe seznámil se s látkou prostřednictvím syna Augusta, který ji poznal r. 1807 v Čechách; balada složena byla však teprve r. 1813.

Martin Zeiler v „Trauergeschichten" 1625 zaznamenává z let 1617 a 1618 a po něm jiní tuto pověst o vampiru v Ivančicích.*) Počestný měšťan po smrti vstával z hrobu a několik lidí připravil o život. (Sr. XV. 1 str. 51.) Svůj umrlčí rubáš nechával ležeti u hrobu, a když se zase do hrobu kladl, oblékal jej zase. Jednou viděli to hlídači na věži. Rubáš odnesli. Když přišel zpět a nenašel rubáše, volal na hlídače, aby mu jej dali, nebo že je všecky zardousí. Musili dáti rubáš zpět. Nato byl však katem vyhrabán a rozsekán na kusy, pak pokoj. K tomu neorganicky připojeny jsou dva rysy: hrozba, že by s ženou povraždil celé město, a motiv z verse Neplachovy o shltnutí závoje s hlavy manželčiny (sr. XV. 1 str. 47). Opat Calmet v II. díle svého spisu z r. 1751 (sr. XV. 1 str. 54) uvádí (s. 255) zprávu o vampiru ve vesnici Libavě u Olomouce, který byl soudně vyšetřován.**) Vážený muž vstával z hrobu a chodil do různých domů, znepokojoval velmi lidi. Od tří let se neobjevil. Jakýsi přišlý Uher slíbil, že zažene vampira. Vystoupil na věž, dával pozor, až vampir opustí hrob, zanechá prostěradlo a půjde do vsi. Vzal prostěradlo, odběhl na věž. Vrátivší se vampir křičel náramně na Uhra,