vykonával koni farářovými. Proto kostelník na něho číhal. Vzal mu košili, utíkal na věž, střigoň za ním. Chtěl kostelníka chytiti za vlasy; ten však zazvonil prudce a střigoň rozlil se v smolu. V posledním motivu shoduje se tedy tato verse s předcházející z Chrudimska. Verse ze Suché, Lud XVI. 86, vynechává motiv ukradení šatu. Střigoň chodil o 12. hodině domů a mlátil v stodole. Hrobník čekal na něho na zvonici, chtěl udeřiti na posvěcený veliký zvon. Střigoň chtěl ho chytiti, stíhá ho. Jak udeřil na zvon, rozlil se střigoň v smolu, která je tam podnes.

Pouhým pokusem lokalisovati fabuli balady Goetheový do Vratislavě je pověst v Seltových „Sagen aus Breslaus Vorzeit", 1833, s. 50 (Grässe, Sagenb. II. 170, Mitteil. d. schles. Gesell, f. V. XI. 79, Hock 32, Kühnau I. 25, č. 19). Lakotná prodavačka vratislavská, jejíž muž se otrávil pro její nevěru, nemá v hrobě pokoje. V noci vychází z hrobu, odkládá umrlčí šat a spěchá к své budce. Věžník od sv. Alžběty uchvátí šat a uteče na věž. Branku k věži požehnal třemi kříži. Po návratu lezla na věž po vnější straně. Úderem jedné hodiny se sřítila. Pověst buď literární, buď úmyslná mystifikace (podle poznámky, že až do počátku století byl v kostele obraz události v choru). Dokazují to hlavně jiné německé verse, které nejsou dokonce tak pravidelné a připínají se více к polským, než к českým. Tak verse z Nisska, Kühnau I. 160 č. 171 a III. 23 č. 17, která má úvodem celou pověst o umrlci, uchvacujícím srdce, sr. shora s. 84. Čtyři hlídači na kostelní věži číhají na strašidlo. Hrozilo jim, že přijde-li do jedné hodiny nahoru, že jsou ztraceni. Chybí motiv ukradení šatu. Tím také porušena motivace fabule. Po návratu strašidlo lezlo nahoru. .Bylo skoro nahoře; udeřila jedna hodina, zřítilo se a zmizelo. Zarazili hůl na místě, kde zmizelo. Tam druhý den vykopali spícího člověka. Rozčtvrcen. Pokoj.

Z německých pověstí z Cech je ještě nejméně porušena verse* připiatá na neklidného „Stollstaffla" trutnovského, Kühnau I. 32 č. 24. Rádii hlavně na radnici (byl stavitelem a vystavěl radnici).*) Často se objevoval jako kůň, který byl jen na třech kopytech okován; kdyby dostal železo na čtvrté kopyto, nebylo by lze jej zkrotiti. V noci vystupoval z hrobu. Košili nechával na hrobě. Zvoník mu ji sebral. Vrátiv se, začal zuřiti, třemi skoky byl na věži. V tom „udeřila dvanáctá, bez moci se sřítil. Pověst krkonošská ze severních Cech, Kühnau I. 31 č. 23, jest jen porušeným variantem předcházející. I zde muž se zjevoval, který se zapsal čertu a byl od něho roztrhán. Bez motivace se praví, že kdyby dostal čtvrtou podkovu, že stal by se z něho „Waldteufel". Za noci slýchali otázku, byl-li Schoft (tak se nazýval) dobrý či zlý člověk. Kdo odpověděl „zlý", byl roztrhán. Svou umrlčí košili kladl na hrob. Zvoník sebral košili a šel obráceně к věži ve svých stopách. I zde po návratu tři skoky: první se slovy „Weißhohn-Kreißhohn" nad vrata kostelní, druhý se slovy „Schwartzhohn-Kratzhohn" doprostřed věže a třetí se slovy „Ruthchn-Tudhohn" skoro k oknu věže. Třetí skok se však ne-