podařil, sřítil se. Otisky jeho podkov na z-di věžní. Změnou konečného motivu utrpěla i tato verse na baladické dramatičnosti.

Ještě více ztratily na působivosti verse bez motivu odchodu a návratu strašidla. Pověst z Broumovska vypravuje, jak hrobník chtěl chytiti pykající duši. Sebral proto košili, kterou musí duše při východu z hrobu odložiti. Utekl na věž, kostlivec lezl za ním, úderem jedné hodiny se sřítil. Hrobník zemřel brzy úlekem. Verse z Pelsdorfu ze severních Cech, Kühnau I. 36 č. 25, má úvodem pověst o revenantu, který již hned po pohřbu sedí doma za pecí s kusem chleba a vrací se každý večeř domů (sr. XV. 1 s. 26). Pocestný, chtěje vysvoboditi obec od soužení, sebral mu košili, zachránil se voláním „kikeriki". Porušena úplně je verse severočeská z Langenau, Kühnau I. 36 č. 26, podle níž strašil zlý sedlák. Věžník dříve zvonil na ranní. Sedlák vyskočil na věž, při čemž zůstavil stopu po koňském kopytu. Věžník zakokrhal — jako v předcházející versi — po něm farářův kohout.

V nějaké temné souvislosti s versemi českoněmeckými je lužická, Haupt I. č. 162 (= Kühnau I. 30 č. 21). V Zitavě zvonil mnich. Skutečný zvoník vzal mu kutnu. Strašidlo marně o ni prosilo, zvoník zrovna za rok umřel. I nástupce mnich prosil. Kutna nemohla býti však nalezena. Podvrženou zamítl. Motivem ukradení šatu hlásí se sem také polská verse z Beuthen, Kühnau I. 29 č. 21, kde však ostatní motivy к nepoznání změněny jako v lužické. V XVI. stol. vycházela z hrobu postava, odložila umrlčí roucho a zvonila na zvonici. (Zvonící upír? Sr. shora s. 81). Neohrožený muž vzal prostěradlo. Seskočila se střechy a žádala ho. Odhodil je a odběhl. I v pražské pověsti, ze sbírky Glückseligovy v Illustr. Chronik, sr. Sedláček, Sbírka II. 182 č. 95, lokalisované do XVI. stol. а к osobě rabbiho Löwa, je motiv ukradení rubáše. Když mřely děti morem poslal rabín svého žáka, aby mu přinesl rubáš jednoho z tančících dítek. Dítě žadonící o rubáš musilo prozraditi, proč tolik dětí mře. Osoby nemravné, příčina moru, potrestány, mření přestalo. Motiv odkládání košile zcela osamoceně, Mat. VII. 9.

Také v meklenburské pověsti, Bartsch I. č. 287 (= Ranke 64 b), jen seřazení motivů sem se hlásí. Hlídač v Hagenow viděl s věže, jak mrtví o půlnoci tančí. Ptali se vzájemně: „Wo lang is di din Kitt?" Hlídač výsměšně volal: „Wo lang is di din Schritt?" Vyšplhali se na věž, hlídač způsobil, že zvon udeřil jednu hodinu, mrtví zalezli do hrobů. S osnovou nápadně nesouhlasí konec: hlídač třetí den zemřel. Motivem dráždění tančících mrtvých podobá se předcházející povídce tirolská, Zingerle 190 č. 345 (= Ranke 64 a). Věžník, dívající se o půlnoci na hřbitov, chtěl poškádliti tančící umrlce a házel na ně kaménky. Vyšplhali na věž, oknem rdovnitř a shodili věžníka dolů. Zde nastalo úplné posunutí motivu.*) Ústřední motiv škádlení mrtvých má též jiná tirolská verse, Zingerle 190 č. 346. Šestinedělka vstávala z hrobu a zavěšovala plínky^ na křížích. Věžník napodobil umrlce a vyvěsil z věže svůj kapesník. Šplhala na věž, aby se pomstila za výsměch. V úzkosti