udeřil věžník na zvon, kostlivec se sřítil a zmizel. Zde uchován alespoň motiv konečný.

Posledním motivem náleží sem také dvě pověsti běloruské, v nichž děj ovšem se vyvíjí jinak. V první, Federowski I. 62 č. 185, mladík skryl se v kostele, aby okradl mrtvolu bohaté paní. Ukousl prst i s prstenem, utekl na kůr. Umrlci stavěli rakev na rakev, aby se ho zmocnili. Zdržoval je hrou na varhany a zpíváním svatých písní. Konečně kuropění, umrlci zmizeli. Nalezen němý; vyzpovídán brzy zemřel. Ve variantu, Federowski I. 69 č. 202, chce mladík mrtvé dívce stáhnout zuby prsten, ta vzburcuje mrtvé: „Vstávejte, umrlí, živý chce snísti umrlou!" Mladík brání se jako v prvé hrou na varhany zprvu, pak prchne na věž, odtud skočí a roztříští se.

Vzhled. Pověsti oznamují mnoho znaků, jimiž prozrazují se lidé propadlí po smrti osudu vampirů. Slováci věří, že lidé se srostlým obočím jsou po smrti „vampýri", vyssávající svým příbuzným krev, Sl. Pohl. XIX. 627 č.„181 (pod. mora, sr. XIV. 2 s. 9). Právě opačná je pověra polská v Černém Dunajci: kdo nemá nad očima obrví, jest střigoň, Mat. VII. 9 č. 32. Již J. Bohomolec r. 1775 (sr. XV. 1 s. 55) uvádí jiný znak upiórů: nemají vlasů pod paždí, K. Lud VII. 307, pod. nyní ve Skavici, Mat. VII. 9 č. 32, 10 č. 44, Świętek .500, К. Lud VII. 65 č. 135.

Zubatostje nejčastějším znakem vampirovým (pod. mora, sr. XIV. 2 s. 10). Podle Tworzymira (Bibl. Warsz. 1864, 271) člověk narozený se zuby ví za žití o všem, a proto se slove wieszczy, po smrti je upiórem.*) Umře-li dítě narozené se zuby, přijde mor, sděluje Männling již 1713, Z. f. d. M IV. 274. Pod. Lud XV. 33 č. L, Afan. III. 560, Máchal 183. Taktéž strzegą, strzyga se narodí buď se zuby, buď má zuby dvěma řadami, Mat. IX. 237, Kühnau I. 169 č. 177 (polská ze Slezska, Wisła XV. 503, X. 316, Ciszewski (161) č. 2. Taktéž upiór, Kolb. Lud VII. 67 č. 139, t. 105 (zuby ohromné podvojné), Z. V. V. XVI. 96 č. 4. Pod. na Slovensku „kto zo zubami už narodil sa na svet, býval teda i veštíkom lebo strygou, Dobšinský obyčaje 116. Pod. upiór má dlouhé, čouhající zuby v jiných versích kujavských, Z. V. V. XVI. 97. Se zuby na svět, ve versích poznaňských, Knoop 1893, 138 č. 44.

Stejně v německé tradici ve Vých. Průších, Z. f. d. Myth. IV. 259, Knoop, Vplkssagen a. Hinterpommern 84, Andree 81, 83, Hertz 123, Hock 22, Klapper Mitteil. Xl. 87, Kühnau I. 168 č. 175.

Některé z uvedených versí dodávají jiný znak upíra: narození v t. zv. košilce (Glückshaube), tak poznaňská, Knoop 1893,138 č. 44, 1, týž, Volkss. a. Hinterp. 85, Z. f. d. Myth. IV. 259 (V. Prusy), Hertz 123, Hock 22.

I jiné tělesné zvláštnosti se udávají. Tak podle polské verse z Monovic, Mat. VII. 9 č. 33: kdo má na hlavě více vrcholů než jeden, stane se po smrti střigoněm. Podle pečenižinské verse, Lud XIII. 112, upyr (upiór) je člověk mající ohon („kustryk"), ví všecko napřed, co bude; má velké drápy, K. Lud VII. 67 č. 139.