Vampiři mají zvláštní barevné znamení na těle. To udává již pověst ze XVI. stol., Klapper v Mitteil. XI. 77 (= Kühnau I. 162 č. 174): strašící sebevrah má na palci znamení jako růži (sr. XV. 1 s. 49). Téhož motivu užívá verse z Pr. Slezska, Mitteil. XI. 86 (= Kühnau I. 171 č. 181): žena, která má na zádech znamení nůžek, pokládána za upíra (sr. XV. 1 s. 55). Rovněž u Kašubů a s nimi sousedících Němců se věřilo, že vampir má na těle červenou skvrnu, Z. f. d. M. IV. 260. Děti, jež při narození mají na těle rudou skvrnu, stanou se „nach-zehrer", Wuttke3 481 § 766. Polská pověst zase ví o malém modravém znaku na plecích, obyčejně v podobě nůžek, Lud VII. 67 č. 139. Podobně v pověsti nadrabské, Świętek 500. Pod. Knoop 1893, 351. Taková byla pověra u Ratiboře ještě r. 1873, Kühnau 172 č. 182: upír zuří tak dlouho, dokud znak nesetlí. Podle této verse je prý vampirem žena, která úmyslně vezme při úmrtí nůžky pod paždí; umírání potrvá, dokud nůžky rez nesežere (rozšířený motiv znaku).

Velmi pevně drží se skoro ve všech versích rysy udávající vzhled těla vampirova po smrti. Hlavně červená barva mrtvoly pokládána za neomylný znak vampirický. Tak oznamuje Tworzymir: „Člověk, který se stane upiorem, jest po smrti červený, a že i červeň u mrtvých jest čímsi neobvyklým, praví se o lidech nepřirozeně červených ve tváři: „Czerwony jako upiór." Sr. Lud XV. 35 č.'3. Pod. Gołębiowski 150, Wisła III. 480, Máchal 184, Zbiór wiad. IV. (13) č. 2. Kašubský vjesči a wupi jsou červení, Ramułt 284 III. 1, 285 III. 3 jsou červení a levé oko mají otevřené, Afan. III. 560, Č. Č. M. 1840, 238 K. Lud XVII. 94; na Slovensku mrtvý, který má oko otevřené, volá za sebou, Sl. Pohl. XV. 713. V Lužici mrtvý, který má červené tváře, odvede brzy někoho z příbuzenstva, Haupt I. 68, Mitteil. XI. 87. U Němců též tak, Z. f. d. M. IV. 274. Dětský „nachzehrer" má od ssání červené rty, Z. V. V. XIV. 24. Tak vy-podobňují skoro všecky staré zprávy vampiry v oblasti slezské (sr. XV. 1 s. 48): umrlec je červený, čerstvý, má levé oko otevřené, obrací zraky, mumlá, mluví. Některé verse mluví o červených nehtech, o krvi" za nehty, K. Lud VII. 67 č. 139, Świętek 500, Lud VII. 65 č. 135. Podle jiné verse mají krev studenou jako led a ztuhlou zvláště za nehty, K. Lud VII. 67 č. 140. Červeň pak pokládá se i u živých za znak strašného soudu po smrti: taký člověk má divoký vzhled, tvář celou červenou, posměšný a zlostný úsměv, ohromnou postavu, Arch. Dom. 521 č. 47, К. Lud XVII. 94. Upiór ve versi sokalské, Lud XII. 253, byl člověk silný, červený ve tváři; pod. Wasilewski, Jagodne 90, Mat. XIII. 168 (Břežany), Mat. XI. 276 (Tarnov). Jiné pověsti zase pravý opak tvrdí: jsou bledého líce, K. Lud VII. 63 č. 130, mají tváře bledé jako plátno, Wisła VII. 105.

Měkké, volné, neztuhlé údy prozrazují také umrlce vam-pira. Tak již staré zprávy (sr. XV. 1 s. 49). S tím spojeno obyčejně krvácení mrtvol, tak na př. již k r. 1596 víže se tento rys, Z. f. Gesch. Mähr. u. Schles. VIII. 205. Ze současné pověry budiž uvedena na př. slovenská: „len strigy a strigôni nezdrevenejú", Dobšinský 116, Csaplo-vicz 309, SI. Pohl. XV. 719, polská, Mat. VII. 9. V Čechách bojí se mrtvého, jehož ruce jsou měkké a levé oko otevřené, ježto tento odvádí přibuzné, Grohmann Abergl. 188. Měkkost mrtvoly naplňuje hrůzou