Upíry jsou ti, kdo žili s některými osobami u velké přízni neb naopak v těžké neshodě, Mat. VII 9 č. 32, ti, jimž bylo ukřivděno, Wisła XVI. 437. Podle tirolské pověsti, Zingerle 190 č. 343, je to člověk, který není hoden ležeti ve svěcené zemi, proto roste v hrobě tak dlouho, až přijde pod hřbitovní zdí do země nesvěcené. Je to duch prokletý, Knoop Sagen 22 č. 40.

Vampiry jsou často ti, kteří za živa byli čarodějníky, čarodějnicemi. Polský název strzyga, strzygoń hledí к tomuto rysu. Už stará zpráva v kapitulare paderbornském spojuje oba motivy (čarodejnícky a vampirický). Výslovně to udávají zprávy od století XVI. I Hájek z ženy levinské učinil čarodějnici Brodku (sr. shora), což potvrzuje živou pověru jeho doby, a odtud dá se sledovati spojení obou motivů zprávami stol. XVII. a XVIII., přes pověstnou Niekisch v Braun-seifenu, jež byla vzorem mnohých jiných čarodějnic-vampirů, až do století XIX. Podle polské víry, Mat. XIII., č. VII. 108, jsou „wopyrici" cařicemi čarodějnic, spravují je; na skleněné hoře je nejstarší „upior-zyca". Vypuknutí pověry vampirické ve stoletích zmíněných úzce souvisí s pověrou čarodejníckou, a obě záleží na tomtéž názoru, na kterém i pověsti o čarodějnici-moře (sr. XIV. 2 s. 16).*)

Nepřirozeně zemřelí lidé jsou vampiry. Už v pověstech o čarodějnicích-vampirech končí se život obyčejně sebevraždou, náhle, v čemž se vidí úchvat ďábla po vypršení smlouvy, na př. Kühnau I. 152 č. 166, 175 č. 185, Z. f. Gesch. Mähr. u. Schles. VIII. 1904, 222 atd., sr. shora. Sebevrahem je pověstný vratislavský švec, Klapper v Mitteil. XI. 77, Kühnau I. 162 č. 174. Podle polské pověry současné duchové mrtvých jsou obyčejně neviditelní, Lud VIII. 358; ve vlastním těle, v šatě, ve kterém byli pochováni, ukazují se sebevrahové a oběšenci. Samovrazi stanou se upíry podle viry polské (i maloruské), Zbiór XI. 196, Máchal 184, Malý Jak. v Poznamenání 1. c. 61. Podle švýcarské pověry mrtvola sebevrahova neshnije, nýbrž ztvrdne, Wuttke3 475 § 756. Jiná nepřirozená smrt, třebaže ne vlastní rukou, Lud XII. 253, zavražděný manžel upír v pověsti z Chrudimská C. L. IX. 255, Hock 23 (sr. revenant shora). Z téže asi obavy vampirické pohané, proti nimž Burchard Wormský brojí a jimž dva roky pokání vyměřuje, pro-bodávali kolem mrtvolu ženy, která při porodu zemřela, i s dítětem novorozeným.**) V Anglii totéž ve stol. XII., sr. Hóck 30.

V Dekretálech dále potírá víru, že nepokřtěné zemřelé děti obtěžují živoucí, a proto v hrobě musí býti proraženy kolem.***) Tato odporná prakse a pověra o nekřtěňátkách má stopy v hojné ještě pověsti o bludičkách (sr. XV. 1 s. 29).

Ďábel příčinou zjevů vampirických. Starý myt animistický vysvětlován asi velmi záhy pohodlně působením ďáblovým. Středověký theolog zmocnil se pověry vampirické jako vděčného předmětu svých výkladů.v Vratislavský rukopis z r. 1465 zřejmě to potvrzuje, sr. Mitteil. XI. 67. Ďábel se objevil ženě v postavě zemřelého muže. Ztrávila s ním celý den; dominikán přinesl tělo Páně pod kutnou, ďábel opustil mrtvolu