listina. Málo je totiž předmětů, které by nám s naprostou bezpečností prozrazovaly i dobu a místo původu, původce, účel a místo používání a použivatele. i u předmětu musíme se ptáti, kde byl vyroben *) a kým, kde používán a kým, byl-li tu používán ojediněle či hromadně, kdy, zda všeobecně či jen za zvláštních příležitostí, jak se sem dostal a pod. A bezpečnou odpověď na tyto nutné otázky dají nám obyčejně jen archivni zprávy, které jsou také nejvydatnějším a nejspolehlivějším pramenem národopisným, jak nejlépe dosvědčují práce Wintrovy.

Je ovšem samozřejmo, že ani všechny zprávy archivní nemají stejné ceny pro všechna odvětví národopisu a o jejich větší neb menší prů-kaznosti rozhoduje zase účel, pro který byl zápis učiněn. Na př. najdeme v archivu 3 soudobé soupisy a ocenění předmětů: jeden jako soupis pozůstalostní, druhý jako součást tržní smlouvy a třetí jako doklad o vyšetření krádeže; o prvním můžeme souditi, že výčet předmětů je úplný, že jsou to předměty v místě obecně používané, ale ceny jsou oproti soudobým cenám tržním jistě alespoň o třetinu nižší; o druhém musíme souditi, že jsou v něm ceny správné, že jsou sepsány předměty v místě obecně používané, ale soupis nemusí býti úplný, rieboť obyčejně se prodávají jen některé předměty; o třetím můžeme souditi, že obsahuje ceny maximální, že vyčteny jsou jen předměty pokradené a že to nemusejí býti jen předměty v místě užívané."

Tímto obšírnějším úvodem chtěl jsem jen poukázati na to, že к dosažení pevného podkladu pro studium národopisné bylo by třeba:

a) soupisu pramenů národopisných vůbec a zvláště jednotlivých pramenů archivních s jejich oceněním (kritikou);

b) stanovení pravidel a pokynů к účelnému a soustavnému využit-kování látky archivní pro národopis (excerpování archivů);

c) připojování к národopisné bibliografii i kritiky pramene a k tomu cíli bylo by třeba založiti při národopisné knihovně i archiv výstřižků z novin.

Je totiž mnoho často důležité národopisné látky roztroušeno v politických a místních časopisech, programech, seznamech, zprávách atd. Aby nezanikal nepoužit, vystřihovaly by se článečky takové, označily přesně citátem (název časopisu, ročník, rok, číslo, datum) a připojil by se úsudek o pravdivosti, ceně a důležitosti. Výstřižky shromažďovaly by se v kraji (pokud jednají o kraji), v zemi (pokud jednají o zemi) a v ústředí (všechny bez rozdílu) a rovnaly by se podle obsahu. Celá akce musila by se organisovati tak, aby všechny vycházející časopisy politické i místní a krajinské tisky byly revidovány a úsudek aby se připojoval v kraji neb místě, o němž zpráva taková jedná. Práce nebyla by ani těžká, ani nákladná, neboť jistě všude nalezl by se čtenář, který by výstřižek daroval.

Oborem, který musí sáhnouti к pramenům archivním, má-li býti účelně proveden, je sbírání jmen místních (topických). Jako při každé podobné práci najdeme i tu nejvhodnější cestu, uvědomíme-li si vznik a vývoj.