Boží muka, boží znamení na rozcestích a křižovatkách mají původ pradávný. Ke vzniku jich přispěla jistě dávná snaha církve křesťanské, která, aby zahladila četné zvyky pohanské, na jihu Čech ještě dlouho do doby křesťanské se udržující, stavěla neb radila stavětí na místech, kde naši předkřesťanští předkové své pohanské hry provozovali, tyto odznaky nové víry. Na rozcestích, trojcestích a křižovatkách dlouho udržoval se pohanský zvyk, podle něhož lid různými hrami a tryznami uctíval zemřelé domnívaje se, že přispěje к lehčímu odpočinutí duší jejich.*) Místa u božích muk a křížů dodnes bývají obestřena tu a tam tajemnými pověstmi.

Jejich nehluboký význam náboženský však brzy byl příčinou, že staly se tyto odznaky později předmětem útoků náboženských horlivců. Při vzplanutí svobodnějších názorů náboženských za dob husitských byli to krajní táborští přívrženci, kteří počali nepřáti těmto znamením, jako nepřáli obrazům vůbec, považujíce ctění jich za sklon к modloslužbě, a vedeni touto očistnou snahou ničili je. Máme o tom doklady písemné v dějinách našeho kraje. Fanatikem obrazoborským byl na př. Ondřej z Výrova, známý v dějinách města Prachatic, tenkráte kostelník při chrámě prachatickém, kterého Prachatičtí, proti svým slibům Žižkovi daným, že nebudou pronásledovati přívrženců kalicha, ještě s dvěma jinými upálili, ježto viněn byl, že lámal boží muka kdesi. Jaký trest stihl Prachatické za to, hlásá posud ohněm zčernalá sakristie a v zoufalství prolámané od mučedníků mřížoví v jejích oknech.

To se stalo na počátku převratů husitských. Vášnivá nechuť к božím znamením uchovala se s duchem husitským ještě dlouho potom u osadníků prachatických v horách nebahovských. Ještě r. 1468 žaluje prachatický hejtman Jan Slovický z Vraního listem svému pánovi Janovi z Rosenberka, háje se, že by příliš nutil к příspěvkům na obraz do chrámu v Prachaticích, kterýchž osadní někteří z Nebahov, Žernovic a Jelenky z nenávisti к obrazům dávati nechtěli. Píše mu: „. .. A takť sú ti dobří sedláci, žeť by nedbali, byť nikdež žádného obraza nebylo, neb obrazám prvé oěi vybodovali, ježto i podnes je znáti a viděti u sv. Petra, kterak sú je oštěpy zšermovali ą zčerkali... A za mne nedávno, když sem bozi znamenie dal zdělati, ty mi vylámali a zsekali a žádný jiný než sedláci. Obrazům a božím znamením rúhavá i posměšná mena prý přezdívají, jak to od některých i sám slyšel jsem."**)

Z těchto tak zřejmých zpráv jest dále i patrno, že tato boží znamení či „muka" u nás bývala dříve nejčastěji ze dřeva, nebyloť asi všude vhodného materiálu ani dělníků s dostatek. Máme však i z těchto dob gotických boží muka kamenná, dodnes uchovaná na př. v Záblátí, v ulici к Dobré Vodě.***)