gický talent, a to bylo téměř na rozhraní jazykovém; nedaleko odtud, v Záblátí a ve Vimberce již samí Němci.

Ukládám zde tyto dva nálezy archeologické a dokumenty jazykové jako do musea pro pamět příštím.

Pěstění a zpracování lnu dá hodně práce a starostí, než se octne v podobě hrubé košile neb haleny na těle vesničanově. V srpnu, nedlouho po odkvětu, ještě nedozrálý len se trhá, načež se nechá na poli uschnout. Semeno se pak vymlátí neb jinak se zbaví paliček semenných. Na to se dá na rosu, rozloží se totiž někam na louku neb strniště, kde se rosí 3—5 neděl, podle počasí. Když po práci polní jest volný čas к zpracování, doveze se do pazderny, kde len v otýpkách rozloží po tyčkách či ostrvích, v peci se rozdělá a v kouři se len suší. To trvá přes noc, načež ráno se mědluje, láme se a zbaví tím pazdeří. Další práce spočívá v česání či hachlování na hachlích a tak očištěný od koudele váže se v housky, v kterémž způsobu se buď prodává neb doma na kolovratech spřede a pak tká.

Ze lněného semene tlačí se ve mlýnech, v olejnách olej, při němž jako podružný výrobek dostanou se bochnice, výtlačky ve formě čtvercových desek, jež jsou dobrým krmivem pro dobytek. Lněným olejem v kahánku se svítívalo ve venkovských domácnostech, jak ještě v dětských letech jsem vídával, než došel petrolej většího rozšíření.

Po sklizni lnu slavívala se „konopická", významná lidová veselice, která přinášívala mládeži i starým mnoho zábavy. Byla to ovšem slavnost především děvčat, jež o pěstění a zpracování lnu nejvíce se zasloužila. Dnes ztratila již konopická na své původnosti a zvrhla se v obyčejnou muziku venkovskou.

I při mědlování zachoval se zvláštní zvyk. Nesměl nikdo jíti kolem konopice, aby se nevykoupil. Ženské tam pracující vyrojily se na mimo-jdoucího, omotaly ho povřísly a nepropustily, dokud nějakým dárkem peněžitým na propití nepřispěl ke svému vysvobození.

Před válkou pěstění lnu již hodně pokleslo. Větší sedlák míval ještě 3—4 plné ty konopice, menšímu stačil jeden základ, některý rok platil i 52 kr. 1 kg. Dnes, kdy je všechno, zvláště tkaniny i nitě drahé, seje se lnu zase více. A tkalci, kteří po vsích tu a tam roztroušeni, zapomněli téměř své řemeslo, snášejí opět s půdy své stavy, stavějí je do nízkých světniček a znovu s chutí snují a tkají, a házejíce člunkem čile vlevo i vpravo notují při tom své starodávné: „Zik, zik, špatnej vejdělek". Dnes ovšem s tím rozdílem, že i jim přináší práce výdělek dobrý.