Nebožtík pan hrabě Chamaré (Jan Ant. Harbuval z Chamaré, majitel Potštýna 1746—64) slýchal od mládí, že jsou ve zříceninách hradu poklady. Začal kopat za kaplí, co se říkalo „K habru". Jako nádeníci pracovali tam nějaký D ... z Potštýna a J... z Brné. Uhodili prý na železné dveře (jsou teď v zámku pod kočovnou); vypáčili je a tam byly kádě naplněné penězi. Ale na vrchu bylo psaní. Když je hrabě přečetl, řekl: „Milí lidé, ještě není čas."

Odešli, do rána bylo všecko zasypáno a důl nikdo vícekrát nenašel.*)

Ale po čase lidé viděli, že děvče toho dělníka D ... sešílelo. Toho druhého také něco stihlo. A tu si začali lidé šeptat, že asi přece něco vzali z těch peněz a proto je stihla ta kletba.

Na starých hradech jsou poklady. Když byl hrad obléhán, zakopali obležení co mohli. Pak třeba všichni padli a o pokladech nikdo nevěděl.

Starý Zajdi potkával tam velikou bílou ženskou s rancem.

O studni na hradě.

O této studni věřilo se již za časů Balbínových, že má spojení s řekou Orlicí. On sám v dodatcích ke třetí knize své „Miscellanea his-torica Bohemiae" vzpomíná, že jako chlapec viděl spouštěti do ní husy a kachny, které po nějakém čase podzemními průplavy do řeky vyplavaly.

V řečišti divoké Orlice u Potštýna, tam kde do ní z Královy Homolky padá malý vodopád (u louky „Chmeliska" zvané), býval až do r. 1866 veliký pískovcový balvan, který se již r. 1635 připomíná. Jinak nikde v okolí pískovce není.

Šla o něm pověst, že přijde straka a kámen rozklube. Nebo: Až straka Kunšův kámen rozklube, pak v Čechách zle bude.

Balvan překážel vorům při plavbě dříví a proto jej dal počátkem r. 1866 správce velkostatku Straka prachem roztrhat a na mlýnské kameny zpracovat.

Proroctví se v obou směrech vyplnilo. Kámen rozklubala straka a přišla vojna.

Pověsti takovéto vznikají obyčejně až po vyplnění proroctví, t. j. poněvadž dal Straka kámen rozbít, „upamatovali se" staří lidé, že bylo proroctví výše uvedené.