str. 84
Tato pověst je stará a vícekrát zaznamenaná, ale nemohl jsem zjistit, že by byl některý záznam starší než z r. 1866. Je obecně známá.
Šafránek diktoval, že šla o balvanu pověst, jak po velké válce na něm budou obědvat tři králové a tam se pak smíří. On také tvrdil, že to proroctví o strace je ze Sibyllina proroctví. Kámen prý se blížil ke břehu a až by к ní došel, přijde hrozná válka.
„Jestli to přijde od Vídně к Praze, že bude s Čechama blaze,
jestli to půjde od Prahy к Vídni, tak že to bude s Čechama bídný." F.
*
Ten kámen byl tak velký, že se na něm mohl vozka s párem koní a vozem otočit. Když měl přijít hlad, neúroda, válka, kámen prý zčervenal, jako od krve. Proroctví se vyplnilo, straka jej rozklobala.
Ale také ono druhé, že na něm budou tři králové večeřet. Stalo prý se jednou, že na tom kameni večeřeli tři bratři, drvoštěpové, jejichž příjmení bylo Král. Pověst zbásnil pan Potěhník.
Lašek, rukopisná sbírka.
Poustevník z habitace.
V té světnici dole pod kaplí bydlíval poustevník, který chodíval na návštěvu k mému dědečkovi, Janovi Šubrtovi, do č. 62. Někdy se tam zdržel třeba do deseti hodin. Ale jak bylo přes deset, říkával, že má spoludruha a že ho musí nést. Jednou se také zdržel a někdo přišel a zatloukl na okno.
Pak se přestěhoval do tvrze, to prý byl na pivovaře takový zámeček a tam se jednou při obědě v poledne udávil.
Skoro nic po něm nezbylo. Do dražby přišla paruka s copem. Dělali si z ní smích a koupil ji nějaký Čermák za čtyři krejcary šajnů. Našel v copu zašitých několik dukátů. Šafránek *v Potštýně 1834.
O lupičích v Potštýně.
Když jsme byli o prázdninách v Potštýně u Kubeců, vyprávěla nám babička Kubecová o zříceninách hradu Potštýna. Před třemi sty lety zdržovali se ve zříceninách hradu loupežníci, kteří byli pro postrach celému okolí, a lidé se hradu z daleka vyhýbali.
Jedna dívka chtěla zvědět, jak to v hradě vypadá. I vydala se na cestu, ale nikomu o svém záměru nepověděla. Dostala se šťastně do hradu. Když bloudila zříceninami, přišla do místnosti, kde ležela kupa mrtvol. Když tak na ně s hrůzou hleděla, uslyšela dupot koní a pochopila hned, že se vrací tlupa loupežníků.
Nepozbyla však duchapřítomnosti a položila se rychle na hromadu těl a stavěla se mrtvou. Viděla, že loupežníci přivlekli opět jednu oběť.
Nežli odešli, přistoupil jeden z nich к ní, kopl ji a ptal se : „Co je tahle zač?" Druhý povídá :„i nech ji, tu sem asi přivlekli druzí."
Ale první se chtěl přesvědčit, je-li opravdu mrtva. Vytáhl nůž a nařízl jí obě paty. Ona se tak ulekla, že jí z oněch ran ani kapka krve nevytekla. Schoval nůž a řekl: „Ta už má dost."
|
