Když se přesvědčila, že je opět sama, sundala rychle šátek s hlavy, roztrhla jej na dva kusy, obvázala jimi paty, poněvadž začaly silně krvácet. Vykradla se nepozorovaně z hradu, ale trvalo to dlouho, než se dovlekla domů. Celá uděšená vyprávěla, co na hradě viděla a zažila.

Babyka v Potštýně.

Při pravé straně silnice od Potštýna k Sopotnici je přihrbená krásná babyka. Kmen má v objemu asi 1 m. Roste v krásné scenerii, v pozadí promítá se jezero a vrch Homolka, v pravo zříceniny Potštýna.

Do nedávna trpěl strom tím, že pod ním rostlo plno menších babyk, takže se obrysy babyky ztrácely.

Modříny v Potštýně.

Stranou od obecní cesty, která vede z Potštýna do Prorub a odbočuje nedaleko za Orlicí, stojí dva krásné modříny, vedle sochy sv. Ve-nancia. V místě jsou považovány ze velmi staré, ale nejsou jistě starší než socha sama, a ta je postavena r. 1728.

Jsou to jediné tak mohutné modříny mně známé. Modřín obyčejně brzo kácívají.

Potštýn má ještě mohutný javor, více než 1 metr v průměru. Je u posledního potštýnského domu při silnici, směrem na Sopotnici. Západní větev je zlomená a odumřelá, bez kůry. V celku je to však krásný strom.

Zoubek v knize „Vypsání hradu Potenštejna"(1870) zmiňuje se o pověsti, že na Velešově (proti Potštýnu na Kaprati) stával templářský hrad. Zamítá tuto domněnku; není o tom naprosto žádných zpráv. Rovněž zaznamenává, že někteří odvozují jméno hradu od boha Velesa, ochránce pastýřů a stáda. Sám myslí, že jméno odvozeno je z osobního jména Veleslav, nebo Veliš, a že hrad byl osídlen jen krátkou dobu, snad po rozboření Potštýna Karlem IV. (1339) do opětné opravy Potštýna někdy v letech 1359. Koncem 16. stol. přichází jeho název ve formě Volešov.

*

Na Velešově jsou prý zaklety dvě zlatovlasé panny. Ale jen v noci mají svoji tvářnost, ve dne pobíhají jako psi.

*