Na první soumrak bývalo tu slyšet naháňky ; štekaní psů, bouchání na dřevo, troubení na roh. Ale nikdy se žádný neobjevil. Každý, kdo to v lese slyšel, utíkal jak mohl. Slyšeli to také, jako děti, nějaký Josef Fi-nistr z Pasek a Jirsa ze Záměle. Uslyšeli hluk a utíkali z lesa.*)

Šafránek, * Potštýn 1834.

Od Velešova se táhnou role a luka, pak se přijde k Divinám. То pole někdy patřívalo ňákýmu panu Hostinskému, teď je má pan Šabata. Na louce do rána bylo utancované kolo, tancovaly tam divé ženy a někdy je tam i viděli. V Chocni taky a tam se tenkrát prohandlovalo jedno dítě.

A blízko těch Divin bylo vždycky na podzim vidět oheň, jako šít slámy a tomu lidé říkali, že je to ohnivý muž. Chodíval po těch polích. A tak u ty cesty, co se jde к svatému Marku, dali sloup a na něj sv. Salvátora. Možná taky je — dopakví — jestli to byly zemský světla, jako ten zemní vzduch, vždycky v adventě, při zimním počase. Kdo podle nich šel, toho někam zavedly. Teď už to tak néni к vidění, jako dřív. Musela bejt dřiu teplejší, silnější zem; teď je víc vyhaslá, dyš se nám říká, že zem vyhasuje. Týž.

Jednomu místu na vrcholi Kaprati říká se Hlásnice. Ještě pamatuju, že tam býval triangl. Stál na třech nohách, na jedné byl žebřík, aby se mohlo vylézt nahoru. Nahoře se v noci rozdělával oheň, když se blížil nepřítel. Hlásnic bylo tolik, že s jedné na druhou muselo být vidět; a hned také na druhé zapálili oheň a hned na třetí, čtvrté, atd. Ten triangl už dávno shnil, nechávali jej tam jen pro památku. Týž.

*

Tento dvůr vznikl ze tří statků, které po bitvě na Bílé Hoře sedláci opustili. Měli se do osmi dnů přihlásit o zpovědní lístky a přiznat se ke katolictví. Nechtěli to udělat; statky nikdo koupit nechtěl a tak je opustili. Nasypali ještě na tři dny dobytku do žlabu a odešli.

Jinde z takovýchto opuštěných statků vznikla záduší.

Jižně od Potštýna je skalnatý úval, kde se říká v „Modlivém dole". Tam se ti z Českých bratří, kteří po třicetileté válce aspoň potají svoji víru vyznávali, scházeli z okolí к modlitbám. Odtud název.