Tam prý bývala jeskyně, v níž Bratří zakopali zlatý kalich. Výše je místo, kterému se dodnes říká „Kazatelna".

Alois Sedláček, Jindřich Dostál z Potštýna. (Lašek.)

Čeká-li nevěsta ženicha, tu — podle matčiny rady — hledí, aby ona viděla jeho dřív. Pak si před ním dupne. To proto, aby se ho nebála a on aby s ní dobře zacházel. Když jdou na ofěru, vypůjčí si od ženicha krejcar — i kdyby sama měla peníze. To proto, aby neutrácel a, co vydělá, aby jí odvedl.

Každá nevěsta musí sedět na rohu u stolu.

Při svatbách se dělá sbírka na kolíbku, aby měla zlaté kruhy.

Také při svatbách dávají pozor, jak komu na oltáři svíčka hoří. Komu špatně hoří, nebo shasne, ten má krátký život.

Je také zvyk, že na svatbách mažou kaší, třeba stará svarbí někomu lžíci do pšeničné krupice namočenou najednou otře o tvář.

Před prvním májem je ještě ten obyčej, že chlapci choděj s rozžatýma košťaty večír a to znamená, že za starých časů měly čarodějnice sněm a scházely se s košťaty. Teď to chlapci po nich vopakujou.

Na prvního máje na každým hnoji je stromek trní; a to vyznamenává, že čarodějnice, která škodí dobytku, ta že k tomu stavení nemá moc.

To dyby šli někdy na prvního máje do Sopotnice, tak je na každým hnoji stromek trní, jen u mě né. (Zapsáno v únoru 1897.) Týž.

Podle Sybyllina proroctví, až bude ve velké válce v Cechách nejhůř, bude od pohromy uchráněna Manná hora proti Hradu (Kaprať), Lipová stráň u Kostelce, Kunšův kámen, dubová lávka u Solnice a Poříč u Sopotnice. Na Poříči bude tolik kolíbek, že bude jedna vedle druhé. Týž.

Když Karel IV. obléhal v Potštýně loupežného rytíře Mikuláše, byl jednou v sopotnické faře na obědě. Ale fara měla být v domku, co je teď Jiskra. (Bylo to 1339 a byl tehdy ještě markrabím.) Týž.

V hostinci, který dosud blíže mlýna při silnici stojí, byla zábava, jíž účastnili se i Karlovi vojáci. Náhle objevil se mezi tanečníky markrabí Karel.