str. 90
I
Kriegwald.
Na východ od Bohoušové je les zvaný Kriegwald. Ještě dnes jsou tam zbytky náspů a hradeb. Občas vykopali tu více kostí, lidských i zvířecích, z čehož lid usoudil, že se tu někdy strhla bitva, nejspíš prý mezi Cechy a králem uherským Matyášem, když chtěl dobýt Litic a zemských pokladů tam chovaných.
Král Jiří byl právě s vojskem ve Slezsku, ale manželka jeho sebrala vojsko a táhla proti Maďarům. Zde došlo k boji. Češi, počtem slabí, už ustupovali, když od Zamberka přichvátal král Jiří. Maďaři byli úplně poraženi a zbytky jejich prchaly přes Moravu domů. Les dostal prý na pamět toto jméno. Lašek, Rukop. sbírka.
OTA DUBSKÝ:
DVĚ VERSE LIDOVÝCH POVÍDEK Z PLZEŇSKA.
R. 1913 podařilo se mi zapsati v Bolevci na Plzeňsku dvě „pohádky", v nichž věrně zachovány jsou lidové motivy. Vypravěč, výměnkář Jan Štekl (68 let starý) uvedl mi je za příklad „pohádek", jež se ve statcích vypravovaly při „dračkách" v zimě.
V prvé vyskytuje se motiv, jak žena přichází vodníkově ženě — „žábě" „babit" a jest za to odměněna „smetím", které se proměňuje potom v stříbro a zlato. Jest tu patrná příbuznost v prvé části s pověstí „Pohádek a pověstí našeho lidu" 75, kde muž (nikoliv žena) přišel vodníkově ženě „babit"; srov. též povídku „Vo hastrmanoj" z J. Kubínových „Povídek Kladských" I., str. 51 a 52; v druhé části jeví povídka příbuznost s pověstí o „režné ženské" z Kubinových „Povídek kladských" L, str. 81 (viz poznámky /. Polívky), kde divá žena za to, že jí dívka vyčesala vlasy, odměňuje ji listím, které se proměnilo v zlato. Podobná pověst je z Lužice, Alfred Meiche, Sagenbuch des Königr. Sachsen, str. 350 č. 457, srov. též „Povídky kladské" II., str. 224 č. 66. V povídce z Plzeňska odměněná žena neodhazuje ovšem zdánlivě bezcenných věcí, jež obdrží, nýbrž je uchovává a tím liší se povídka od variant, v nichž chytře ztajena jest hlavní podmínka: nedívati se na to, co divá žena darovala, leda až na denním světle.
Povídka z Bolevce zní:
„Sla ženská z města, přišla k jece, kde byla hlubina největší, tam seděla žába, neobyčejně veliká. Ženská řekla: „Až se budeš kotit, já tě přídu babit." Po jistým čase přišel posel, vyzval ženskou až na to místo, kde ta žába byla, pak se s ní (se ženskou) ztratil do vody, voda se vodevřela a pak se zavřela a ženská přišla do pěkných pokojů. Zába jí řekla: „Tys mi přislíbila, až se budu kotit, ty mi (sic!) přídeš babit, proto sem si pro tebe poslala." Zena sloužila tam rok a^ den. Pak se jí žába ptala, co žádá za službu. Ta nevěděla, co žádat. Zába: „Vem si ty smetí, co sou v koutě. Na to jí vyvedli ven na to místo, co ji vzali, posel se ztratil a vona měla samý stříbro a zlato místo smetí."
|
