V druhé povídce podána pouze prvá část verse o vysvobození labutí ženy. Podrobně zpracován jest motiv o labutí panně v pohádce „Zlatý vrch" od Bož. Němcové {Národní báchorky čís. 12): Syn chudé vdovy zmocní se závoje nejkrásnější ze tří koupajících se labutí, přivede si pannu domů, má se slaviti svatba, ale matka v jeho nepřítomnosti dá labutí panně její závoj, ta změní se v labuť a odletí, načež jinoch musí podstoupiti řadu zkoušek, než ji znovu vysvobodí. Srov. též J. Kubín, „Povídky kladské" II., str. 133.

Úryvek z této verse na Plzeňsku zapsán byl takto: „Pohádka vo labudníku, kde labudě se koupaly. Jak jeden takovej přišel cestující a tam se labudě koupaly. Byl v lese ukrytej, pak vyskočil a nejmladší, nejhezkejší (sic!) šaty vzal. Nicko byla u něj, von že si ji veme, vona byla zvolená. 0 svadbě, když byla vyšperkovaná, chtěla její roucho pro okrasu. Ale jak jí je dali, vodletěla."

V zažehnávání nemocí a pohrom věří lid dosud pevně. Z nemocí nejčastěji zažehnávány bývají t. zv. „óroke", jež dělí lid na 1. óroke vobyčejny a 2. óroke spátečni.

Zlem tímto trpívá (a to velmi zhusta) dobytek, ale i člověka může postihnouti. Dobytek dostane „óroke", když se některý člověk naň podívá a prohodí nějaké slovo udivení; „to už má někdo tak jedovatý voči, že uřkne, ani za to nemůže." Když se takový člověk na dobytek „podiva spátky přes rameno", způsobí „óroke spátečni".

Člověka, jehož někdo „uřkl, přede to samo. To ho boli hlava a je mo špatně na vrhnóti." Někteří lidé jsou к této nemoci náchylní; člověku, který jí častěji trpí, doporučuje se: Když ráno vstane, ať se dívá přes prsty, tak ho nikdo neuřkne. Když by ho však přece někdo „uřkl", „ať naplivne na kotnike a protře si nima třikrát voči, nebo ať to torno, kdo ho uřkl, řekne — tak uš ho víckrát neuřkne".

U dobytka je možno snadno „óroke" poznati: „Kůň vustane jako deš do něho střeli, nežere, třase se — a deš se mo vod nich nepomůže, vrazi se mo to do střev a je s ňém konec. Krava je jako na-fóklá, nežvéchá a nežere, má studeny huši a peské, třase se — a tak debe ji je nezažehnál, vrazijó se ji do noh a vochromne, a deš be jo to silno drželo, do střev, a take e scipne."

Oroke se zažehnávají: Do hrnečka dá se dřevěného uhlí, naleje se na ně vody a říká se;

Při obyčejných: „Oroke óročni, esli ste přišle z muža, tak dite do muža; esli ste přišle z žencki, tak dite do žencki; esli ste přišle z mládenca, tak dite do mládenca; esli ste přišle z panne, tak dite do panne; esli ste přišle z psa, tak dite do psa. Esli ste nepřišle ani z psa, ani z panne, ani z mládenca, ani ze žene, ani z muža, tak dite na vesoky