hore, tam só tři studynke, tam se nažerte a vickrát tomoto hovátkovi neškoťte. Tomo mně dopomahé Buch otec, Buch syn, Buduch svaté amen." Pak se musí zažehnavač pomodliti třikrát „očenáš, zdrávas a věřim boha; a pře tom modleni smi řict amen aš nakonec." Pak se vyleje voda s uhlím na dobytek.

Při „spátečnich" dělá se totéž, jenom že se říká: „Žehnám vás óroke spátečni, žehnám vás na hore, tam só tři studynke, tam se nažerte. Anebo esli ste přišle z psa, tak dite do psa; esli ste přišle z panne, tak dite do panne; esli ste přišle z mládenca, tak dite do mládenca; esli ste přišle z žene, tak dite do žene; esli ste přišle z muža, tak dite do muža a vickrát tomoto hovátkovi neškoťte."

Po tomto zažehnání prý óroke jistě brzy odejdou. Každý člověk ve vesnici mohl by uvésti několik případů „ze zkušenosti", kdy buďto on sám nebo jeho dobytek trpěl „na óroke".

Matka mi vypravovala: „Mně uřkl decky, deš to belo ze začátko, náš Francek. Dečky mně bolela hlava a belo mně špatně vod žalódko. Tak sem to jedno před ňém povídala: Keré z vás mně to dečky uřknete ? A potom uš to belo dobry, uš sem měla pokoj." Strýc vypravoval: Me sme mivali šedó krávo. Jedno sem jo hnál do Zleba na pastvo; potkala mně ta Klosáčkova z Trnave, co slóžila tade u Němců, a povídala : Jé, ve máte to krávo hladovó! A pane, za chvilko bela krava nafóklá, jen šostěla. Tak sem jo honem hnál к Sobolům, staré Sobola vzál hrnyček s uhlim a óroke ji zažehnal. Ale přece ji to trvalo aš do sluncozápado. Tak už bela tak na te óroke háklivá. Jedno sem jo zase hnál к Nohavičce. Potkal mně staré Dvořák a povidál: Те žineš na pastvo a máš to krávo napasenó! A pane, za chvilko zas bela jak nadutá, a zase sme ji je museli zažehnat. — Neboščik Matějka řikál, že neš se začnó zařikávat, že se má vžit svy přirození do ruke, to ruko dat potym dobetko na nos a koňovi na škřipi, a take to tak dělal. Ale to nemusi."

Jiná nemoc, o níž lid věří, že je možno zbaviti se jí pouze zažehnáním, je t. zv. „nadni (namná) kost". Deš taková kost někde narušte, to je takové hrbolec třeba na ruce, tak se nasliní palec, a kost ta se ňém třikrát pokřižuje a řekne se:

A kost ta se brzy ztratí.

Všeobecně rozšířena je tu víra v zažehnávání krupobití. Jsou prý lidé, kteří dovedou zažehnati bouři a kroupy. „V Koněšině bévál kréči a ten to umňél. V Budišově bévál kněz, kolik lét, co tam bél, nikdá tam nepotlóklo, von dečky te mračna zahnal na lese." Zažehnavač krupobití odejde před bouří к místu, kde kroupy nemohou uškoditi, udělá tři kříže proti nebi a říká: „Ehle kříž Páně, utikéte všecke strane vod-