archiv, v němž by mohly býti uchovány ony četné nádherné výjevy ze života našeho lidu v krajích kosmopolitickou pseudokulturou dosud nedotčených, ohrožených však již dnes v nejvyšší míře.

V tomto pojednaní chceme však dnes říci několik slov o jednoduché fotografii pro účely národozpytné, především antropologické. A tu jest nutno na prvním místě zmíniti se o cílech i úkolech takové fotografie, jelikož není nejmenší pochyby o tom, že mnozí přičítají fotografování antropologických předmětů v některém směru větší důležitosti než mu přísluší a je na čase upozornit na povrchnost a nevedeckosť takového počínání. Tane nám tu zejména na mysli onen názor četných „antropologů" kteří se domnívají, že fotografií možno použiti také к měření lidí, po případě zjišťování proporcí kterýchkoli částí těla lidského. Tedy jinými slovy, že možno kružítkem zjistit na fotografii nejrůznější rozměry těla. Je pohříchu pravda, že antropologií zabývají se často lidé, snad někdy dobré vůle, ale velmi často špatně připravení, kteří pak se snaží nahradit tyto osobní nedostatky zdánlivou přesností svých měření. Tito diletanti měří proporce těla lidského na půlky milimetrů, vypočítávají indexy na dvě desetinná místa a horribile dietu — kreslí do fotografií rozměry těla. Jen velmi naivnímu člověku mohou imponovati tato čísla, indexy a fotografie jako exaktní počínání, v,e skutečnosti jsou to pouze hříčky diletantů.

Ze fotografie není správným obrazem originálu ví každý, kdo se trochu seznámil s optickými základy fotografie a velmi přesvědčivě to vyložil a důkazy opatřil prof. Mollison ve „svém pojednání „O používání fotografie к měření lidských proporcí". (Cis. 1. seznamu literatury uvedeného na konci.) Jen za určitých a velmi přísných podnjínek je v jistých případech možno takové měření na fotografiích, na př. nalepením proužků černého papíru vždy stejné délky i šířky na nahé tělo atd. I zde však jest rozpětí osobních chyb velmi značné, což bude každému pochopi-telno, kdo opatřen skutečnými, prohloubenými znalostmi anatomickými pokusil se svědomitě a cílevědomě získati měřením výsledky vědecky cenné a nejen vyplnit svou práci a různé časopisy spoustou zbytečných čísel, jak to činí značná část laických antropologů. „I průměrné znalosti lékařské nestačí, aby tato měření mohla býti správně provedena" pravil starý Virchow a tu dovolují si lidé bez znalostí nejen lékařských ale i přírodozpyteckých měřiti, ba dokonce domnívají se, že možno za tím účelem spoléhati i na fotografie. Jediná zkouška stačí, aby opatrný badatel se přesvědčil, jak úplně malicherné je takové počínání, vždyť na těle živém jest často velmi obtížno zjistit některý pevný bod tak, aby osobní chyba nepřesahovala dovolené meze; proto к zjištění proporcí u mrtvol používá se velmi výhodně zabodnutých jehel, jež pak přesně označují základní body.

Ze se dá vskutku užiti fotografe к měření, a sice dokonalému měření předmětů antropologických dokázali prof. Matiegka a prof. Pan-toflíček ve známém případu kostí Žižkových, když se jednalo o přesné určení klenby očnicové v tomto případě tak důležité; ale tu bylo fotografováno stereoskopický, způsobem osvědčeným v kartografii, tedy nikoli jednoduchým přístrojem fotografickým.