bylo řečeno, pochopíme teprve veliké umění malíře portrétisty, tvořícího skutečný portrét a ne kolorovanou fotografii, neboť umělec sbírá jednotlivé momenty výrazové a teprve synthesu všech jednotlivých složek zachycuje na plátně. Toho ovšem fotografie poskytnouti nemůže, zde zůstává nepřeklenutelná mezera mezi fysikálním pochodem a výplodem ducha lidského.

Když si toto vše uvědomíme, pak nám nebude příliš těžkým úkolem poznati cenu fotografie, ale také správné meze její užitečnosti pro účely antropologického badání a pro studia národozpytná.

Za dnešních poměrů obchodních lze lehce získati koupí značné množství fotografií jak antropologických tak i etnografických, než jest na místě varovati před příliš velikou důvěřivostí v tomto směru, neboť prodavači těchto fotografií zrovna tak jako různých předmětů etnografických, vyznačují se úplně stejnou nesvědomitostí jako obchodníci. Nezřídka vidíme v různých cestopisech fotografie, jež na první pohled prozrazují znalci, že nebyly zhotoveny cestovatelem, nýbrž získány koupí a následek toho bývá, že také často nepředstavují, co nápis o nich praví. Viděl jsem mnoho takových případů nejen v cestopisech cestovatelů domácích, ale i cizích a nejhroznější pro nás Cechy, také nej-smutnější mně známý případ je obrázek „Cecha" v knize znamenitého anglického badatele Kean-a „Man, past and present". Tam na stránce 468 jest fotografie podepsaná „Bohemian, West Slav Type"; každý, znalec i laik, pozná však na první pohled, že je tu znázorněn typický haličsky žid i se známým orthodoxním účesem, s dlouhými rulíky vlasů obecně pejzy zvanými. Zrovna tak i ony četné fotografie divochů a výjevy z jejich každodenního života zhotovované v atelieru kdesi v přímoří bývají ceny pochybné, jako na př. ona etnografika zhotovovaná v továrně a pak prodávaná „cestovatelům" v Colombu a Kahýře. Neříkáme, že tyto fotografie jsou úplně bezcenné, ale jest třeba největší opatrnosti.

Možno-li tudíž, fotografuje nejlépe cestovatel a badatel sám všechny předměty, jež ho zajímají. Důležité pak je, aby zejména při fotografiích typů lidských nebylo používáno retuše, neb tím velmi lehce mění se vlastní a přímo charakteristické kontury a fotografie ztrácí svou hodnotu vědeckou, jako na př. některé fotografie Klaatschovy z Australie, u nichž retuše je nápadná, kazí úplně dojem originality ba vzbuzují někdy i podezření úmyslné změny.

Fotografující etnograf vždy si uvědomí, jak ve svůj vlastní prospěch tak i pro hodnotu vědeckou, že houfy lidi bez pohybu nezanechávají vzpomínky, ale životní postavy, tak aby s nimi byly i třebas nepatrně spojeny určité vjemy citové.

Antropolog pak chce zachytit určité typy morfologické někdy jen i detaily a proto tu jde o fotografie celého těla neb jen jednotlivých částí. Při tom jest třeba, aby důležité okrsky nebyly nijak kryty, ani šatem ani okrasami, při fotografiích celého těla jest někdy zapotřebí aby tělo bylo vyfotografováno bez jakéhokoliv šatu, jinak může být regio pudenda zakryta, což nejednou nám přinese zisk, neboť se nám dostane častěji svolení к fotografování; můžeme také někdy zakryti