3. Jest velice vhodné, aby při všech fotografiích na př. celého těla neb jen obličeje bylo zachováno vždy stejné zmenšení, aby tudíž byla vždy volena stejná vzdálenost od aparátu.

To dodává pak celé práci při publikaci jednotný ráz. Jde-li o fotografování předmětů důležitých svým rozměrem, pak je dobře položití, zavěsiti neb postaviti vedle nějakou centimetrovú míru, ovšem přesně v téže vzdálenosti od aparátu jako fotografovaný předmět, aby nenastalo skreslení této míry v poměru к vlastnímu předmětu.

To jest důležité při fotografování na př. osob vyznačených infan-tilismem, kretinismem anebo při tak změněných proporcích tělesných, jak je nacházíme při chondrodystrofii.

Velmi dobře hodí se k tomu účelu skládací antropometr s malou nožkou, aby stál kolmo bez podpory, aneb i jednoduchá skládací míra po případě i svinovací míra zavěšená.

4. Jde-li o fotografování celého těla, pak jest nejlepší v přímém nenuceném postoji ze předu, v některých případech také ze strany, jde-li na př. o znázornění postavení femuru k tibii s ohledem na tak zvanou retroversi tibiae, po případě i postavení pánve к trupu. Tu je pak žádoucno, aby význačné body určující orientaci, byly nápadným způsobem označeny, tedy na bílém těle kolečky černého papíru, na černém těle opačně atd. Také steatopygie a podobné zjevy vyžadují fotografování ze strany.

Ze zadu fotografujeme řidčeji, ale zvláště, když jde o poměry páteře, postavení lopatek neb pod. Při fotografování obličeje jest dobře opatřiti si obrázky ze předu i se strany, zvláště jde-li o znázornění postavení ucha, formy boltce ušního, ale tyto detaily, jako ucho, nos, ruce, nohy, deformity, ozdobné jizvy, patologické zjevy, vyžadují často zvláštního snímku jen pro dotyčný předmět.

5. Je dobře fotografovati větší množství osob různého věku i pohlaví, neboť není vždy lehké opatřiti si fotografii typického representanta, nehledě ani k tomu, že nám často ani dotyčný typ aspoň s počátku není znám.

6. Často je zajímavé fotografovati osoby v postoji jim vlastním a nenutit je vždy do známého postoje vojenského, ne úplně přirozeného a v krátké chvíli unavujícího.

7. Nikdy neopomeňme vésti příslušný deník fotografických snímků obsahující aspoň tyto záznamy: běžné číslo, místo, jméno neb krátký popis osoby, či aspoň poznámku vyznačující nej důležitější zjev, stáří neb odhad stáří a k tomu ještě připojiti poznámky o exposici, clonce atd.

Při fotografování etnografických předmětů řídíme se asi stejnými zásadami, ale tu dbáme především, aby vše bylo pokud možno zachyceno v původním, nikoliv upraveném stavu a proto je často třeba uží-vati malých, nenápadných přístrojů i jinak velmi výhodných, neb dnešní výborná optika i kvalita desek umožňuje pak lehce zvětšení i vícenásobné. A při těchto úkolech dbáme toho, abychom zachytili, pokud to je možno, všechny výjevy z denního i společenského života dotyčného národu, okolí v němž žije, tedy domácí zvířata, pole, luka, i celou ostatní