přírodu živoucí, výplody jeho činnosti atd. Tytéž úkoly, jež vedou badajícího etnografa ku popisování všech význačných zjevů, dají i fotografujícímu etnografovi určité náměty к zachycení na desce.

Určitá dávka taktu, jež nesmí chyběti nikdy badateli, pracuje-Ii mezi lidem ať jakéhokoliv národa, vystačí vždy, aby dosáhl svolení к fotografování. Mírností, někdy i vtipem, nikdy ne prudkostí lehce přimějeme i nejbázlivějšího ke klidnému postoji. Po případě vypomůžeme si i tím, že na oko fotografujeme někoho ze svých společníků. A není-li zvláštní potřeby, pak hleďme vždy, abychom fotografovali člověka tak, jak se nám sám ukazuje, jak se nám sám postavil a nikoliv šmahem jen takové žijící mrtvoly ztrnulé.

Seznam uvedených spisů:

1. Th. Mollison, Die Verwendung der Photographie für die Messung der Körperproportionen des Menschen.

Archiv für Anthropologie 1910. str. 305.

2. Matiegka a Pantoflíček: O stereogrammetrii (pojednaní o nálezu kostí Žižkových) Památky archeologické 1910, XXIV. sv.

Internat. Archiv für Photogrammtrie 1914.

3. A' H. Keane: Man past and present. Cambridge 1900.