referáty.

Русская устная словесность. Томъ I. Былины. Подъ редакцией съ вводными статьями и прим'Ьчашями М. Сперанскаго. Москва (Изд. М. и С. Собашниковыхъ). Sv. I. 1916, stran LXXI + 454, sv. II. 1919. stran XXXII + 585.

Je to rozsáhlý literární podnik, rozpočtený na 11 svazků, ve kterých mají býti sebrány nejdůležitější památky ruské ústní literatury. Tři svazky jsou rozpočteny na poesii epickou, světskou, jeden svazek na náboženskou epickou poesii, tři svazky určeny prosaickým podáním, jeden svazek lyrické poesii, dva svazky poesii obřadové a v jednom svazku mají být shrnuty drobnější druhy lidové ústní poesie, přísloví a říkadla, hádanky a zaříkadla. Podle prospektu vytištěného na konci druhého svazku začal se tisknouti třetí svazek „bylin" a do tisku se připravuje sborník pohádek. Před námi leží pouze první dva svazky a nemáme zpráv, že byl by vytištěn již svazek třetí.

Svou skutečně monumentální edici zahájil M. N. Speranskij všeobecnou úvodní statí, ve které se autor šíří o zájmu vzbuzeném v posledních desítiletích 18. stol. pod silným vlivem západoevropským. Podává stručnou charakteristiku prvních vydavatelů lidových písní a také sběratelů od počátku 19. stol., kritický přehled různých vědeckých směrů, zkoumání lidových podání s příliš krátkým odkazem na vědecké směry západoevropské, které přece měly rozhodující vliv na velkolepý rozvoj ruské vědy. Za předmět nad jiné důležitý pokládá M. N. Speranskij dějiny ústní literatury, její starobylost i její původ. Klade otázku, jaká byla ruská ústní literatura v dobách nejstarších před počátky ruského písemnictví a před dobou křesťanskou, a přiznává, že nemáme spolehlivých faktů pro určení obsahu a zvláště formy této literatury. Možno nanejvýše předpokládat!, že některé podobné črty ústních podání, zapsaných hlavně v době nové, částečně známých od poč. XVII. stoh, sahají do těchto dávných dob. Za svědectví vážné pokládá M. N. Speranskij „Slovo o pluku Igorevě", na jeho základě můžeme (XVIIÍ. str.) předpokládali, že již v dvanáctém století v lidové poesii byla veršová forma příbuzná Oné, kterou známe z nynější ústní literatury, zvláště epické, že byly epické písně rázu historického, lyrickoepické nářky, přísloví, pořekadla a snad také zaříkadla. Důvodně možno předpokládati pro tuto a také starší dobu poesii obřadovou, jako písně svatební, a také pohádku. Tedy jedním slovem většina různých druhů lidové poesie žila již v nejstarších dobách, ale o jejich obsahu možno leda předpokládati, že byla celkem analogická obsahu poesie nyní nám známé. Do pol. XVII. stol. žila lidová poesie životem svým skrytým před obhájci tuhého církevního, křesťansko-byzarttského řádu, ostře