doby Petra Velikého. Jest to neveliká řada písní, celkem málo rozšírených: Rachta Ragnozerskij (181—186), Danilo Lovčanin (189—199), nejlepší a nejznámější z tohoto kruhu z doby Ivana Hrozného Ivan Godinovič (203—210), Car Salaman i Vasilij Okulovič (213—225), kterážto píseň snad sahá svým původem také do Novgorodu, Nevy-pověděný sen (229—247), zakládající se na versi knihy o sedmi mudrcích, která pronikla do Ruska ze západu až v 17. stol., Aksenko (251—254), Ženitba Peresmjakina Plemjannika, synovce Peresmjakova (257—264), kterážto píseň známá jen z jediného zápisu, se rovněž zakládá na knižním prameni, na povídce, která nemohla vzniknouti před počátkem 18. stol., a jest takto svědectvím, že ještě v 18. stol. dály se pokusy básniti epické písně podle vzoru starobylých epických písní; stejně pozdního původu jest píseň Butman. Kolybanovič i car Petr Aleksejevič zakládající se na podáních o osobách z doby Petra Velikého (267—272). Sem zařazena jest ještě spíše „balada", zpracovaná ve formě starobylé epické poesie, Ivan Dudorovič (275—278). Následuje šest písní, které jsou shrnuty pod nadpisem „bylina skomorošina" (281—315). V úvodní kapitolce pojednáno stručně o skomoroších. V staré literatuře od konce XI. stol. zval se takový pěvec „guděc" ; býval také někdy členem knížecí družiny a konal někdy dokonce i diplomatické služby. Zajisté, že jejich repertoir neomezoval se jenom na písně rázu veselého a žertovného. Bývali to lidé nejspíše převyšující obecnou masu lidu a nejspíše mezi nimi třeba hledati také skladatele epických písní starobylých.

Následuje dále soubor t. ř. historických písní (419 sl.) s úvodní statí (319—336). Tato historická píseň jest především a hlavně píseň velkoruská, píseň moskevské Rusi, a jest úzce spojena s jejími dějinami. Velkoruský národ zachoval starou epickou poesii, která byla kdysi utvořena na ruském jihu, při tom ovšem epické písně přetvo-řoval, naplňoval rysy speciálně severními a tvořil ovšem pak sám svou speciální epickou píseň. Historická píseň, vytvořená na základě starých epických písní od nynějších pěvců, rapsodů, nikterak se neliší, stejně se u nich jmenuje „starina". Historická píseň jest mladší fase ve vývoji epické písně a jest výrazem jiného již názoru ruského na život, klade již větší důraz na historický fakt i poměr osobnosti к tomuto faktu. Pozornost pěvcovu poutají větší měrou události státní, politické, i osobnost nositele vlády. 16. stol. jest věk definitivního utvoření státu kolem Moskvy, definitivní porážky Tatarstva, upevnění vlády carské, nového kursu vnější i vnitřní politiky. Do té doby spadá utvoření jakési ideologie moskevského carství, která dochází výrazu nejen v knižní literatuře, než také v ústní. Do té doby padá rozkvět historické písně. Jsou to léta vlády Ivana Hrozného, velké události jeho doby a také jeho soukromého i rodinného života, které byly podkladem historických písní. Tyto písně byly složeny převážně kolem centra říše moskevské a nejspíše také brzy po událostech, které jsou jich podkladem. A jejich tvůrce možno hledati právem v týchž kruzích, kde se zachovávala stará epická píseň, t. j. jednak opět v skomoroších a kromě toho ještě v kruzích kozáckych. Celkem se tato historická píseň zachovávala ještě v krajích, kde stará epická píseň byla zapomenuta.