Tato historická píseň neměla celkem dlouhý život, v písních, které se tvořily za doby petrovské, možno spatřovati již úpadek, a čím dále do 18. stol., tím více upadává tvořivost. V líčení těchto dob, v opěvování osobností a událostí z těchto dob jest viděti pouhé napodobování písní z dob Ivana Hrozného se všemi výrazovými prostředky z písní z 16. stol. Souvisí to patrně se společenským rozkladem, s tím, že vyšší vrstvy národa podléhaly stále více a více vlivu západoevropské kultury a staré všenárodní tradice opouštějí panské dvorce, klesají do nižších vrstev a nalézají poslední útulek mezi prostým selským lidem. Začíná se vyvíjeti pod silným vlivem starých písní speciální píseň kozácká, zbojnická, jako s druhé strany zase píseň vojenská, když bylo utvořeno stálé vojsko. Před těmito písněmi tedy ustupuje také historická píseň.

Podle doby vzniku písní dělí M. N. Speranskij historické písně na několik skupin: 1. z doby tatarské (str. 339—345), to jest jenom jedna píseň Sčelkan Dudentjevič, opěvující událost z roku 1327, s ohlasy až z 15. stol., 2. písně z doby Ivana Hrozného (349—394), o dobytí Kázaně r. 1552, o smrti první ženy Ivana Hrozného r. 1559, o ženitbě jeho s kabardinskou princeznou, hlavně o zápase nového švagra carova s moskevskými zápasníky r. 1561, o vpádu krymského chána r. 1572, o zavraždění carova syna r.' 1581, o Jermaku a dobytí Sibiře r. 1581-4, složené asi knižníkem, a o smrti Ivana Hrozného r. 1584, složené asi později a spíše o smrti jiného panovníka ;„ 3. bezvládí a 17. stol. (397—436): Grigorij Otrepěv, smrt Skopina Sujského (1610), zavraždění knížete Iv. Karamyševa 1630, dobytí Azova r. 1637 — Speranskij nemíní, že by tu byla opěvována událost z r. 1590 ani z r. 1695 — zemský sněm za Alexandra Michaljoviče r. 1654, car Alexěj pod Rigou r. 1656, Stěnka Razin a jeho syn r. 1670, obležení soloveckého kláštera 1668-76, smrt cara Alexeje 1676, kn. Vasilij Go-licyn 1686. 4. doba Petra Velikého (439—498) o narození Petrově, složená asi mnohem později, o popravě střelců 1698, car Petr a dragoun, Poltava 1709, doklad písně již pokleslé do nižších vrstev, o smrti Petrově 1725. Vznikly asi v prostředí vojenském. 5. Po Petrovi a 18. stol. (461—479). V té době již skládány hlavně písně vojenské a kozácke, ale pronikly přece částečně ještě do selských vrstev. Opěvovány tu jenom různé drobné události episodické, hlavně z vojenských výprav této doby. Kromě toho leda smrt Kateřiny II. 1796, odraz písně o smrti Petra Velikého, o popravě Pugačeva 1775. 6. 19. století (483—496)- Forma písní se silně již mění pod vlivem poesie knižní. Některé jenom události staly se předmětem písní. Ze všech událostí a reků války r. 1812 leda generál Platov, ataman donských kozáků, opěvován v písni, k tomu ještě málo původní. Dále smrt Alexandra I. 1825, hlavně jeho pohřeb, jakési temné a spletené ohlasy událostí ze 14. prosince a konečně o pověstném Arakčejevu ještě za jeho života anebo po jeho smrti.

Přidána konečně ještě sbírka tří nejstarších zápisů epických písní a rukopisu XVII. století, spolu se snímky. Zapisovaly se ovšem velmi zřídka, takořka ojediněle, vedle různých cizích povídek a při tom ovšem nehleděno, aby byla zachovávána jejich typická ryt-