psal Zelenin v Jekaterinobur. okr. jmenované gub., jsou otištěny ještě starší záznamy z r. 1848, z let 50tých, 1863 a 1898 i z jiných okresů této gub., a konečně ještě 12 baškirských povídek, kteréž sebral též Zelenin, ovšem v ruském překlade. Tento materiál jest vydán způsobem chvalně známým u ruských vydavatelů, roztříděn podle vypravovatelů a opatřen životopisnými jich náčrtky.

Povídkový materiál jest dosti rozsáhlý, v samém Jekaterinobur. okr. bylo zapsáno 99 ruských pohádek v celé pak gub. Permské 196 čísel, při čemž nezapočítaný povídky inorodců neruských. Kraj tento byl poměrně pozdě kolonisován, a tak jest obyvatelstvo složeno z přistěhovalců ze všech málem zemí ruských. Povídky jsou různého původu, ke staršímu materiálu přibyly nové přinesené pozdějšími přistěhovalci, a dále různými kočujícími řemeslníky, zvláště krejčími, kromě toho též vojáky. Vydavatel se v úvodě podrobně obírá těmi otázkami, a líčí jmenovitě vliv vojáků a vojančiny na šíření povídek. Dále poukazuje na to, že též vězeňský život a žalář měly v tom ohledu jistý význam. Zelenin zapisoval povídky jen od mužů, ale nemíní, že by y tom kraji nevypravovaly také ženy. Ty se však chovají velmi nedůvěřivě a ostýchavě, zvláště vůči cizincům. Nicméně mínil by, že jest žen pohádkářek nepoměrně méně než mužů. Význačný jest jiný moment, totiž že .se dětské drobo-tině nevypravují více bájky, než přečítají z knih! Ovšem teprve nyní, ještě r. 1863 byly zapisovány. Zelenin seznámil se s několika vynikajícími a svéráznými vypravovateli, hlavní z nich 631etý, písma neznalý muž vládl dosti obsáhlým repertoirem, vypravoval 30 čísel rozmanitého obsahu a rázu, kromě báchorek prosou vypravoval epickou píseň o Ilji Mu-romci, znal znárodnělé povídky, a liboval si ve výrazech velkosvětských, na př. Kupeckého synka táží se, nechtěl-li by dostati za své peníze velkolepou dámu. Ona mu vyšila za tři dny tři šátky a zakanvertila je na způsob cihel, i určila, komu má vydati který kanvert. Děj jiné povídky koná se mezi Anglii a Pitenburchem, žena má k posluze lakejki. V hostinci chytil si voják frejlinu, stařena má nakoupiti bisertu t. j. desertu. Také zakletá žába mění se ve frejlinu. Nevěsty rekových bratrů najaly si služky, aby na mašině ušily košile. Nevěsta přijede ve zlatém kočáře s faletorami a j. v. Jiný stařec znal též na 30 čísel, liboval si spíše v povídkách z obecného života, veselých a žertovných anekdotách, znal zajisté také báchorky, ale ty byly silně porušeny, jako o žabí princezce, o zakleté princezce v rakvi a stráži, o mistrném zloději a j. Vytknouti dlužno zvláště jeho zálibu v manýrované a rýmované řeči, a opět zálibu v módních slovech: rek dostal od své žabí nevěsty: brjuki i želetku i chorošoj sertučok! Tito vypravovatelé pokoušeli se ještě o jakési samostatné povídky. Jiní znali již mnohem méně povídek, a ti„ spojovali se známými látkami různorodé motivy na př. v legendě o Šalamounovi (str. 271 č. 40), o sněhurce (str. 280 č. 44) a j.

U Baškirů jest podle mínění Zeleninová znalost povídek a zájem pro ně větší než u ruského obyvatele toho kraje. Baškirské povídky v této sbírce otištěné jsou celkem blízké ruským versím a vůbec náleží do obecně evropského repertoiru, v některých se naopak uplatňuje živel orientální.