velmi mnoho čiře fantastického blouznění, jmenovitě když se jedná o dobách dávno minulých, ranního středověku, ne-li dob předhistorických, a jich domnělých ohlasů v představách a podáních nynějšího pokolení. Etnické rozvrstvení v staré době představuje si Grzegorzewski podle svého způsobu, v podáních a zvycích spišského obyvatelstva udržuje se prý živě „poczucie wspołności staro-íéchickiej, chrobackiej, wielko-morawskiej, góralskiej" (str. 42). Kromě periferních krajů, podhalského na západě, podpieninských na severu a beskydských na východě, též starolubovské v centru, ostatek obyvatelstva Spiše jest prý dvoujazyčný, jednak doma v rodině, jednak ve styku s lidmi cizími, v písni, v kostele, ve škole atd. V čistě polských osadách jest tou druhou mluvou slovenština, aneb přechodní řeč polsko-slovenská, v osadách s přechodními nářečími polsko-rusňáckými, a i v čistě rusňáckých užíváno polštiny ve styku s inteligencí, s Poláky, aneb v smíšených manželstvích. Polská řeč spišská jest horalské nářečí, jehož životní síla je velice intensivní, že se mohla vzepřít pohlcení se strany jazyka česko-slovenského, který tu všude panuje. Takovou sílu nemohla vytvořiti pouhá „naplywowosč" polského živlu v středověkých dobách, kdyby ji nepodpíraly, neposil-ňovaly faktory prastarého tuzemského obyvatelstva, a kdyby ji neobnovovaly nové imigrace polské z Haliče. Boleslav Chrabrý zastal tu na jižní Spiši obyvatelstvo „červenochrobacké". Tento kmen podle domnění spisovatelova zalidňoval dávno již před tím větší část říše velkomoravské, zasahoval ještě na sever do Krakovská a Slezska .... Obyvatelstvo Slovenska mluvilo jistě nářečím „chrobackým," to postupně zanikalo nátlakem maďarštiny, a v době Jagelonské pod vlivem českého živlu šířícího se s husitismem, přetvořilo se v nářečí „novoslovenské" ... (str. 55—57.) Opakují se tedy domněnky, které jiz mnozí vyslovovali, aniž by mohli uváděti i jen některé závažnější důvody, které by je mohly činiti poněkud jen pravděpodobnějšími. Jako nejvlastnější příznaky pols-kosti uvádějí se rinesm a dzetacism, a ovšem prízvuk na předposlední slabice. Na důležitější, zvláštní změny, praslov. gord, berza а р., přechod praslov. é v 'a v určitých případech přechod pův. e v 'o spis. zapomněl, což ovšem jen svědčí o tom, že takové jazykové a do jisté míry též etnické problémy jsou mu zcela cizí.

Ve spise čteme též jiné ještě domněnky, které by v knize XX. stol. měly již dávno býti zanechány v archivech, jak na př. že linie kultu „Wita" sahající od Arkony Svantovitovy až k Vitoši nad Sredcem bulharským, přechází přes Witów podhalský, Witkowce a Witéž jiho-spišský.... (str. 10) Také kapitolku o dualismu a orgiasmu (59 a d.) byli bychom spisovateli rádi odpustili.

Dobré a cenné jest v knize jen o ruském obyvatelstvu (str. 32 až 34), o německých osadnících (35—42), kde jsou různé poznámky o nynějších zvláštnostech etnografických, ač i tu pouští spis. volnou uzdu svým fantasiím, vytýká na př. shodu mezi jistým zvykem podhalským a bavorským „haberfeldtreiben," a podobným bulharským, tu prý pro-zírají refleksy bogomilské, není nemožno prý, že se tyto refleksy mohly skrze Patąreny a Albigenské dostati do Bavorska, a odtamtud skrze porýnské Šváby a Sasy na Podhale (str. 39). Nad jiné cenné jsou poukazy o oscilaci obyvatelstva v sousedních krajích, mezi Haliči a zeměmi