str. 156
.
na jihu od Karpat, za prací polní i jinak, namnoze se i zakupují haličští rodáci na Spiši, úloha smíšených manželstev a j. To všechno má velký význam při přejímání písní, povídek, též obyčejů a j.
Nejcennější jest dosti velká sbírka povídek a písní (77—178), ale i v dřívějších částech knihy se místy uvádějí. Na př. (str. 63) podání o pastýři, který zapadl do jeskyně, tam se živil lízáním skály podle příkladu draků. Jest to pověst dosti hojně se vyskytující, tak u Jegerlehner Oberwallis 184 č. 75, kde je uvedeno mnoho paralel.
Své teksty má „Grzegorzewski z několika vesnic, výhradně polské daly mu Zdžary — Zdiar (u Niederle obec téměř výhradně slovenská str. 92), Stara Wies-Stará ves (Niederle 94: 61°/0 Slováků), Leśnica (Niederle 94: 95°/0 Slováků), Granastów (Niederle 93: málem 90°/0 Slováků), a zvláště Pilchov na samých hranicích haličských (Niederle 93 : 92% Slováků.) Slovenská ves str. 102 dala písně se silnými pří-měsky polskými a polský popis svatby (Niederle str. 92), z Osturně má ovšem teksty se smíšeným nářečím, a z Jurgova (str. 74) má písně slo-vensko-polské, kratičkou povídku polskou. Celkem čerpal Grzegorzewski jen z málo vesnic, a z jeho materiálu nelze činiti dalekosáhlých důsledků na rozšířenost polského živlu na Spiši. Písně samy sebou nemohou hrubě býti jakýmsi svědectvím v tom směru, neboť ty stěhujíce se nejvíce jsou pronikány různorodými živly dialektickými. Kromě Osturně a Jurgova jsou všechny tyto osady rozloženy podél severních hranic. Osturňa je dávno již známá smíšená obec rusko-polská nyní silně se poslovenšťující. Grzegorzewski nezmínil se nikde ve své knize o materiálech, které dávno již sebral Lucyan Malinowski. Přirozeně nemohl znáti ani mou stať o tomto nářečí (Listy filolog. 1903 str. 415).
Bude zajímavo studovati jeho spis Gwary spiskie, předložený Krakovské akademii věd, na který ne jednou odkazuje. Doufejme, že tam bude mnohem bohatší materiál.
Povídky jím vydané nejsou právě vynikající ukázky vypravova-telského umění. Verse známé látky o čarodějníku a jeho učedlníku (141—3) má závěrečný motiv kluzký, odjinud v této povídce mi neznámý. Nejobšírnější je verse (str. 133 —142) — otcův hrob hlídá nej-mladší syn, dále celkem o zlatovlasém Neznajkovi (Grimm č. 135, Kubín — Polívka Podkrkonoší 678 č. 86), o hochovi, který šel hledat strach 173—6 (Podkrkonoší 567), jiné jsou leda trosky, tak o dvou bratřích blížencích str. 140 (Grimm č. 60), o princezce v rakvi 132—3 (Grimm Anmerk. III. 531 č. 219), o kajícném zbojníku Madejovi 163—5. Jest povídka kocourkovská 145—6, i bájka o hloupém vlkovi a koni, beranu 146—7. Stručně reprodukován obsah známé kosmogonické legendy str. 65. z Granastova, kterak se čert ponořil na dno mořské pro zrnko písečné. jpa.jpa.
@-----
Dvě monografie o Podkarpatské Rusi: jedna je od Amalie Kož-minově (Podkarpatská Rus. Práce a život lidu po stránce kulturní, hospodářské a národopisné. S 90 původními ilustracemi a kresbami, s XX. tabulkami předloh a mapkou. Nákladem vlastním. Administrace: Karlín, Rokycanova 5. Vydavatel Dr. R. Kobosil. 1922. Cena 95. Kč), druhá je rázu encyklopedického, p ocházejíc
