11. Flor. Zapletal, Dřevěné chrámy Jihokarpatských Rusínů (117—121);

— 12. Jindř. Brody, Židé v P. Rusi (122—124); — 13. Em. Sabov, Literární jazyk v P. Rusi (125-—129); —14. Pankevič, Jazyková otázka v P. Rusi (130—150); — 15. Fr. Tichý, Písemnictví na P. Rusi (151—160);

— 16. Jos. Pešek, Školství v P. Rusi (161—171); — 17. A. Pinka-vová-Makariusová, Dítě v P. Rusi (172—175); — 18. Jos. Doškář, Veřejné zdravotnictví v P. Rusi (176—183); — 19. Jos. Chmelař, Politické poměry v P. Rusi (184—192); — K tomu je připojen od St. Klímy „Seznam obcí P. Rusi", literatura (193—209) a mapa. Tato kniha je vlastně sborníkem studií různých odborníků; program článků řídí se více ohledem na autory, než zřetelem к hlavním úkolům díla, které chce býti encyklopedií o P. Rusi. Jednotlivým přispěvatelům ponecháno bylo na vůli, jak dlouhá pojednání napíší. Proto na př. příspěvky V. Melunky o „Pozemkové reformě v P. Rusi" a Aug. Vološina o „Řeckokatolické církvi v Podkarpatské Rusi" jsou nepoměrně dlouhé proti ostatním. Nechci rozhodovati, zdali bylo dobré, dáti psáti o téže otázce dvěma spisovatelům různých stanovisek, jako se to stalo v příčině otázky církevní a jazykové. Čtenář, který není vědecky vzdělán, neví potom, kde je pravda: zda na straně řeckokatolíka Aug. Vološina, nebo na straně pravoslavného Michaila Mejgeše, při Velkorusovi Sabovovi či při Ukrajincovi Pankevičovi. O sporných otázkách má psáti člověk nestranný, který nestojí ani na té ani na oné straně, ale kriticky posuzuje tu i onu domněnku a v „encyklopedickém spise" podává veřejnosti nej-objektivnější pravdu. Možná, že redakce měla nejlepší úmysly se svým stanoviskem, ale výsledek nezdá se nám správný. Články Perfeckého, Vološinův a Mejgešův nepodávají jasného obrazu o církevních poměrech na P. Rusi, jako zase stati Sabovova *) a Pankevičova o otázce jazykové. Sabovův článek o „Literárním jazyku P. Rusi" je vzdálenému čtenáři velmi málo srozumitelný, neboť nemá ani pořádné osnovy, ani náležitého odůvodnění.

Čtenář nakonec neví, co chtěl spisovatel vlastně pověděti. Vološinův příspěvek, velmi povídavý, jest asi nejméně kritický a příliš tendenční. Ostatní příspěvky jsou dobré a podávají správné obrazy popisované země. Jen к článku Jindřicha Bródyho o „Židech v P. Rusi" měla redakce připojiti kritickou poznámku o smutné úloze Židů mezi karpatským lidem, jako mezi Slovanstvem vůbec.**) Klima ve svém zeměpisném obraze P. Rusi, jinak dobrém, vyhnul se (úmyslně?) stanovení hranice slovensko-rusínské, jakoby o ní nechtěl nic vědět. Příspěvky bratří Drahných o geologických a o zemědělských poměrech na P. Rusi jsou vskutku velmi cenné. Informativní je stať prof. Dra K. Kadlce o právním poměru P. Rusi k českoslov. republice. Perfeckyj mohl podle Niederlových studií dotknouti se i praehistorie P. Rusi. Nevíme, zda obstojí autorova domněnka o počátcích ruské kolonisace v P. Rusi „hlavně během Xl. — XIII. století", když ji srovnáme s Niederlovým článkem o „Počátcích Karpatské Rusi,***) kde „hlavní přesun východního, skutečné ruského