venská má právo věděti, jaká jazyková a národnostní politika se dělá s Podkarpatskými Rusy, zvláště když naše politické strany tak ostře stojí v té příčině proti sobě! Pro cizinu máme ve sčítaní lidu jen rubriku pro ruskou^ národnost, ale de facto tvoříme novou národnost karpa-toruskou? Zena (Kožmínová), filologicky nevzdelaná, zdravým ženským instinktem vytušila, jakým jazykem by se mělo vyučovati a úřadovati na P. Rusi. Prozatím však bude se asi třeba spokojiti s novým karpatoruským jazykem úředním a vyučovacím. Mimo něj bude vzdělancům přiučovati se též ukrajinštině a velkoruštině a — českoslo-venštině. Jinak monografie Kožmínové je práce kompilační, která obsahuje sice mnoho látky, ale nesystematické a kriticky nezpracované. Autorka zná dobře jeden obor národopisný: lidový kroj československý (ale jen ženský!) a teď i ruský v P. Rusi, ale v jiných oborech je laička, která se namáhá sebrati, kde se co dá, neumí to však vědecky (t. j. kriticky) spořádati. Přes to však její výklady nejsou bezcenné, naopak někdy velmi dobré. Literatury neměla tolik po ruce, jako autoři prvé monografie — aspoň jí necituje*) —, nejvíce se přidržujíc Niederle, Kupčanka, „Materiálů ukrajinskoruské ethnologie" (vydaných Nauk. tovaryšstvem Sevčenkovým ve Lvově) a Drahných. Je pozoruhodné srov-nati její údaje statisticko-zeměpisné s Klímovými, jak se neshodují ani v zásadních otázkách. Tak na př. rozloha P. Rusi činí podle Klímy 12.694 km2, kdežto u Kožmínové jen 12.000 km2; podle Klímy je v P. Rusi Rusínů a Rusů 370.368 (podle Kožmínové 373.000), Čechoslováků 21.853 (podle Kožmínové 19.000), Maďarů 103.791 (103.000), Židů 79.715 (82.000), Rumunů 11.724 (14.000), Němců 10.348 (10.000), cizinců 6.871 (1000). Klíma napočítal 329.698 řeckokatolíků a 60.599 pravoslavných. Kožmínová odhadla počet řeckokatolíků — o pravoslavných se vůbec nezmiňujíc — 60°/0 všeho obyvatelstva. Klíma správně zaznamenává 64.699 evangelíků, hlavně reformovaných, Kožmínová nazývá je jediným slovem „luterány" (18°/0). Katolíků udává Klíma 55.001 (Kožmínová 8°/0), Židů 93.008 (Kožmínová nic.) Prof. Kadlec v prvé monografii **) pokládá hranice slovensko-rusínské za neproměnné, tak že se mohou měniti jen ústavním zakonem (či. 1. saint-germainské smlouvy z 10. IX. 1919), kdežto Kožmínová***) praví, že hranice „karpatsko-slovenské" nejsou ještě stanoveny a že po dohodě se sousedy určí je budoucí sněm Podkarpatské Rusi. Zatím naše vláda prostým nařízením znovu rozdělila dědiny i okresy mezi župou košickou a P. Rusí.

Dobře na některých místech přirovnala autorka život podkarpatských Rusů к životu t. ř. mor. Kopaničářů na moravském Slovensku. Jen měla se více přidržovati srovnávací metody, aby učinila své výklady přístupnějšími hlavně českým čtenářům. Nemajíc náležité osnovy a programu, často píše pele-méle hned o tom, hned zas o onom předměte, takže celá práce působí dojmem nesystematičnosti a rozvláčnosti.f)