str. 166
Drobné zprávy národopisné.
decke úrovni jejich bádáni vlastivědného. Je zřejmo, že redaktorovi jde o to vytvořiti nový typ krajinského sborníku a bylo by jistě na prospěch naší vědy, kdyby poale vzoru chrudimského vznikly i v jiných centrech časopisy toho druhu. jh.
@----
Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Cech. Roč. VI. 1924 8. 11',.
Nový ročník této záslužné publikace, která má již své pevné místo v soudobém snažení národopisném a vlastivědném, přináší několik statí věnovaných kulturnímu životu na Plzeňsku. Jaroši. Zdeněk otiskuje 2. část studie „Hudební vývoj Plzně 19. stol.", v níž snesl zajímavý materiál zejména o letech pobytu Smetanova v Plzni, Jar. Schiebt podává výpisky z farní matriky XVIII. stol. Kromě toho jest к číslu připojen „Kulturní věstník Plzeňska" a „Věstník plzeňských museí". Plzeň má nyní tři musea (uměl. průmyslové, historické a národopisné), má středisko výtvarnícke i hudební, má své bohaté knihovny, ale všecky tyto ústavy trpí naprostým nedostatkem vhodných místností. Autor stati „Katastrofální stav kulturních institucí plzeňských" žádá, aby se přikročilo к stavbě „Husova domu", jimž mělo býti oslaveno pětisté výročí smrti Husovy. V této budově by bylo možno umístiti sdružené vědecké knihovny, ústřední městskou knihovnu lidovou, hudební školu, obrazárnu, výstavní sál a hudební dvoranu". Na nedostatek místa ukazuje také Lad. Lábek v článku „Z národopisného musea Plzeňska". Museum je v památném domě Gerlachovském, který ovšem svým vnitřním zařízením nevyhovuje moderním potřebám musejním. Proto není ani možno vystaviti všechny sbírky, které museum již má. Chybí oddělení lidového stavitelství, není odděleni zvykoslovného, „z kulturní činnosti lidové není vůbec zastoupena literatura, píseň, hudba, není tu oddělení právních památek, chybí lékařství, řemeslné práce, hračky. Zemědělství jest omezeno na těsnou bývalou stáj, kam není možno postaviti ani jedinou vitrínu". Ovšem v jiných městech jest ještě hůře a kořen zla jest právě v nedostatečném pochopení vůdčích činitelů pro kulturní poslání museí.
Druhý sešit, opět velmi krásně vypravený, ozdobený reprodukcemi přináší pokračování statí J. Zdeňka, F. Macháčka, (o domě Steinhausrovském), dokončení článku J. Volfa („První čtenářský spolek v Plzni r. 1848). J. Cvačka otiskuje počátek vypravování „Vo Kozinovi ha Lomikarovi" zapsaného z úst lidu, J. Raušar podává sbírku „Zaklínání a zařikání na Blovicku". V oddílu „Věstník plzeňských musei" referuje známý pracovník národopisný p. Lábek o hudebních památkách chovaných v Národopisném museu plzeňském. Z celkového rozpočtu Národop. musea na r. 1924 (37.692 Kč) připadá na činnost publikační a na sbírky 1.900 Kč. jh.
@-----
Brázda, revue českoslov. venkova přináší v čís. 1—2. roč. V. (1924) otisk přednášky Aloise Mrštíka: Venkov a kultura.
Známý autor „Roku na vsi" shrnuje své názory o vzájemném poměru kultury městské a venkovské, zmiňuje se také o stinných stránkách našeho života a naznačuje, jak je napraviti. O své vlastní práci poznamenává: „A ještě něco nutilo mne к líčení vesnického života: Zachytit venkovský lid a jeho život, jak se tenkiát ještě v letech 80tých a 90tých jevil, ale o kterém jsem věděl, že v budoucnosti zmizí a nabude forem docela jiných. A skutečně; formy života dřívějšího trati se rychleji, než jsem předpokládal. I moravský venkov na východě a jihu, rozmanitostí a svérázností nejbohatší, menší se od roku k roku, zplošťuje se, odbarvuje a stává se víc a víc prázdnějším a šedějším." Avšak Mrštík si je dobře vědom, že tu běží o nezadržitelný vývoj a proto správně dodává: „A ztrácíme-li tedy na straně jedné, třeba získávali na straně druhé — všeobecnou kulturou nabývati hodnost v národním osobitém vědomí." V dalších kapitolkách své přednášky se M. zmiňuje o nedostatcích našeho hospodaření, o nečistotě, o úpadku vkusu podporovaném továrni výrobou a polemisuje s těmi, kdož soudí, „že podkladem kultury duševní může býti jen úspěšné národní hospodářství a že osvětová činnost a náklady na ni musí vyrůstat a být budována jen podle toho, jak stát je fundován materielně." M. připomíná, že právě kulturní vývoj národa našeho odporuje této teorii, neboť dosáhli jsme ve všech oborech vzdělanosti pozoruhodné výše, ačkoliv hmotný stav našeho národa byl dlouho neutěšený. jh.
@-----
Sborník Matice slovenskej pre jazykozpyt, národopis a literárnu históriu-Roč. II. Seš. 1. 1924.
Ján Mjartan, žák prof. K. Chotka podáva národopisnou monografii o dedine župy Nitrianske („Sebedražie"). Přehled obsahu: Opis dediny. Stavania. Kroj. Život
/
|
|
