str. 171
všem, kdož chtí něco málo věděti o Slezsku, zvláště lidu". Látka je přehledně rozvržena v 11 kapitol: Hranice, horopisné a nerostopisné poměry, řeky, podnebné poměry, rostlinstvo a zvířena, obyvatelstvo, náboženství, vzdělání lidu, hospodářské poměry, politická a zemská správa, místopis. jh.
@-----
Amalie Kožmínová: Podkarpatská Rus. Práce a život lidu po stránce kulturní, hospodářské a národopisné. V Karlině 1922.
O knize referuje v Sborníku Československé společnosti zeměpisné (Sv. XXIX. roč. 1923 str. 57 usl.) dr. J. Král. Posudek vyznívá nepříznivě. „Nejasný často výklad, mnohomluvnost, doslovné opisování celých stran z předloh bez citování autorů, neu-rovnanost, nekritičnost, neznalost dobré a to velmi hojné literatury a praktická neznalost 3/4 země, o níž píše, jsou základními chybami této knihy, které autorka, jež není ani geografem ani etnografem, chce vtisknouti informativní ráz zvi. pro cizinu „'americké Rusíny) o celé P. Rusi." Srovn. posudek dra J. Húska v tomto čísle NVČ.
@-----
Dr. Jiří Král: Osídleni Karpatské Rusi. Sborník Československé společnosti zeměpisné. Sv. XXIX. r. 1923. Str. 65—83.
Autor podává stručný přehled otázky, čerpaje z materiálu vydaného tiskem a z nečetných prací vědeckých. Právem ukazuje, že definitivní řešení neni dnes ještě možné, poněvadž většina pramenů uložených v archivech církevních a v Budapešti nebyla dosud vydána.
Česká emigrace v Polsku a na Volyni. (Knižnice biblické jednoty č. 2) v Brně 1924, str. 152.
Jest to krátká zpráva o cestě, kterou vykonal Vladimír Mičan, kazatel českobratrské evangelické církve v Brně, v srpnu a září roku 1923 po českých sborech evangelických v Polsku a na Volyni. Kromě náboženských věcí obsahuje také nemálo zpráv o našich emigrantských osadách. Jsou tu různé statistické, též všeobecně charakteristické zprávy o životě domácím i hospodářském, i drobnější črty o minulých dobách našich osad, o jich založení, o poměru к okolnímu lidu a j. v. Knížka má leccos zajímavého též pro národopisce a proto budiž tu zaznamenána. jpa.
@-----
Dr. Filaret Kolessa, chvalně známý svými pracemi o nápěvech ukrajinských národních písní obrátil v poslední době zvláštní pozornost к písním lidu podkarpatského. V starších sbírkách byly sbírány nřevážně jen po stránce textové. Za letních prázdnin 1910 a 1912 sbíralpísně v okrese Užhorodském a Prešovském. Sebral jich 153, převážnou měrou v prvním kraji, v druhém leda třetinu vší sbírky. Tuto vydal nyní v Užhorode: Народш nicHi з гивденного Шдкарпатия. Тексти и мельодп 13 вступною розввд-кою. (Otisk z Науковий 36ipHiiK тов. Просв1та) str. 83.
V úvodní stati charakterisuj! se rytmická a melodická stavba podkarpatských písní. K jednotlivým písním dodávány namnoze odkazy na písně jiných sbírek jak po stránce textové, tak i po stránce melodické. jpa.
@------
O stavu Československé menšiny v království SHS pojednal R. Turčín statí „K nejnovější statistice Čechoslováku v Chorvatsku a Slavonie". (Naš; Zahraničí roč. IV. sv. 2.)
Zjišťuje, že naše menšina se nejen udržela, nýbrž že vzrostla o ÍOOO—1500 duší. Počet všech Čechoslováků žijících v Jugoslávii odhaduje na 150.000. S radostí zaznamenává, že národní vědomí značně stouplo. „To v Chorvatsku a Slavonii nejlépe vidíme na silném rozmachu práce našich krajanů jak na poli organisačním, tak na poli kulturním, jevícím se zakládáním spolků skutečně činných, otevřením soukromých škol v Osijeku, Daruvaru a Záhřebe, založením bank v Daruvaru a lloku atd."
jh.
@-----
„Slovenska Matica" důležité kulturní středisko slovinské oslavila 60 let svého trvání v únoru 1924. Právě v pos'edních letech dokončila důležitá díla: vyšel „Zeml-jevid slovenskega ozemlja" a hlavně závěrečný svazek velikého díla Strekeljova: Slovenské národne pesme. (1922). V Ljubljanském Zvonu (XLIII str. 590—91), z něhož tuto zprávu vyjímáme, přimlouvá se dr. L., aby byla vytvořena literární sekce Akademie věd a umění v Ljubljani. jh.
