Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 172

Národná starina. Sv. 3. Uredio dr. Josip Matasović. Zagreb.

Třetí svazek pěkné revue chorvatské přináší opět zajímavý obsah. Stať profesora dějin umění na universitě záhřebské dra A. Schneidera „Jedna stara francuska balada u hrvatskom Zagorju" dokazuje, že nápěv lidové písně „ _,elja za dragom" (Kuhač, Južno-slovjenske národne popievke I. str. 169) jest vzat ze staré francouzské balady „Le roi a fait battre tambour". Francouzský nápěv pronikl na chorvatskou půdu koncem 18. nebo počátkem 19. stol. Tehdy byly vztahy šlechty chorvatské s Francií dosti živé, na zámcích šlechtických bylo francouzské služebnictvo (na př. kuchaři) a z tohoto prostředí zámeckého mohla proniknouti melodie i mezi lid. Ostatně ve válkách napoleonských vojáci chorvatští často bývali v zajetí ve Francii a francouzští v Chorvatsku. Také čtyřletá okupace francouzská mohla působiti.

Dr. Petar Bulat v rozpravě „Prostonárodná filosofija o duši" sebral některé doklady názorů lidových o duši. Zmiňuje se o moře, věštici, vlkodlaku, sebral doklady, jak si lid duši představuje, ovšem nevyčerpal materiálu, ale nepřihlédl ani к literatuře. Na př. o práci Wollmannově v Národop. věstníku se vůbec nezmínil, ačkoliv se monografie W. zabývá týmž thematem.

O činnosti musea v Lublani referuje dr. J. Mantuani. Sbírky národopisné jsou velmi rozsáhlé, zejména mnoho krojů a textilií nejen slovinských ale i z oblastí chorvatských, srbských, z Istrie a j. Museu vadí nedostatek mista.

Nikola Zega podává zprávu o činnosti Etnografického musea v Bělehradě. Zvolna se odstraňují následky válečné. Sbírky se doplňují, profesoři středních škol konají v různých oblastech studie národopisné i antropogeografické, profesor etnologie na universitě v Bělehradě Dr. Jo.van Erdeljanovič koná jednou za měsíc v museu etnografická cvičení seminární se studenty etnologie. Při těchto cvičeních se po výkladu prof. Erd. objasňuje hmotná kultura jednotlivých oblastí.

Dr. M. Gavazzi popisuje některé předměty ze sbírek Etnograf, musea záhřebského, ukázky keramiky a krajů s vyobraz.    jh.

@-----

Ljubljanski Zvon. Roč XLIII. 1923. Seš. 9—12.

V seš. 9. prof. R. Nahtigal otiskl vzpomínku na V. Jagiée doplněnou bibliografií prací mistrových v letech 1918—1923 a připojil několik dopisů, které mu Jagié psal za války. V těžkých dobách pochybností veliký slavista nalézal útěchu v práci o životopisu Jurija Križaniée, později psal své vzpomínky, o nichž soudil, že mohou býti komentářem к Dějinám slovanské filologie. Těžce nesl krutý útlak němec-ko-madarský, ale nepozbýval mysli. „Cim su strašniji udarci, kojí sa sviju strana přijeté našoj, slovenskoj, t. j. opóoj slovenskoj, ne samo slovenačkoj, budúcnosti, tim življe valja da prionemo za posao, složni u cilju koji nam lebdi pred očima a u har-moniji svih slovenskih glasova, kako govore od srca k srcu, da daleko u kultúrni svijet zazvuči i naša mnogostruna lira, neka se čuje da srno i mi voljni živjeti ne samo kao tudje sluge, večkao rovnoprávni članovi kulturnoga svijeta." ■—

V 1. sešitě roč. XLIV Ljublj. Zv. otiskuje Metod Dolenc počátek zajímavé studie z dějin selského lidu slovinského „Slovensko ljudstvo na Dolenjskem pred dvěmi, třemi stoletji". Pojednává o lidových soudech, v nichž spatřuje instituci vzniklou z prastarých lidových shromážděni přejatých od Bavorů a Franků.    jh.

@-----

Miloslav Hýsek: Za Vatroslavem Jagičem. Naše Doba, roč. XXXI. 1924 seš. 3—4. Str. 137—142; 218—224.

Prof. Hýsek, posluchač Jagičuv a člen jeho semináře, souborně vylíčil veliký význam Jagiéův v dějinách slovanské filologie a podrobněji si všiml Jagičovy práce orga-nisačni, zejména však učitelské. Také vztah mistrův к české filologii a našemu životu vůbec je v stati Hýskově pěkně objasněn.    jh.

@-----

Wiadomości archeologiczne. Sv. VIII. seš. 1—4. Warszawa 1923.

Z obsahu: J. Talko-Hryncewicz: Z moich wspomnień o dawnych archeologach. Vzpomínková stať slavného antropologa kreslí výraznými rysy rozvoj polské archeologie od časů Zoryana Dol. Chodakowského a jeho žáků, kteří mívali vůli nejlepší, jimž však chyběla průprava vědecká. Po té stránce znamenala činnost Majerova počátek nového období, zejména však prof. T.-Hryncewicz vzpomíná zásluh J. Kopernického, který i v oboru národopisu polského mnoho pracoval. Zajímavé vzpomínky osobní pěkně doplňují tento přehledný nárys.    jh.

@-----


Předchozí   Následující