str. 174
4 oddílech a 2 sekcích. 1. Národopis velikoruský a finský. 2. Ukrajinci, Bělorusové a národové s nimi žijící nebo sousedící (Litevci, Lotyši, Slované západní, Jihoslované, Rumuni, Židé. 3. Kavkaz, Turkestan, Pbvolží a Krym. (Dvě skupiny: Skup. Jafetitů a skup. turecká). 4. Sibiř. Sekce buddhistická. (Jest to jedna z největšich světových sbirek buddhistického kultu). Sekce paleoetnografická byla založena koncem r. 1922, ale pro nedostatek místa jest vystavena jen část. Roku 1923 bylo museum zase otevřeno obecenstvu. jh.
@-----
И3вiciiя восточнаго факультета Государственнаго дальне-восточнаго Института. Sv. LXVI, vyp. 3—4. Vladivostok 1921.
Ruské publikace stále ještě docházejí značně opožděně, ale jsou vítány, poněvadž nás informují o postupu práce v různých střediscích. Dva svazečky Zpráv orientalistické fakulty při universitě ve Vladivostoku obsahují monografii N. P. Macokina „Японскш мпфъ объ удаленш богини солнца Аматерасу въ небесный гротъ и солнечная мапя" a etnografickou studii Iv. Lopatina: „Наблюдешя надъ бытомъ Гольдовъ". (S reprodukcemi fotograf, snímků autorových). Macokin analysuje japonský mythus o bohyni slunce Amaterasu, která se skryla v jeskyni před svým bratrem Susano, bohem vichřice. Ruský učenec se pokusil ukázati, že mythus jest vlastně vypravován! o magických aktech, které tvořily jakýsi celek a jejichž účelem bylo vyvolati zase slunce z mraků a zahnati vítr. Spisovatel dobře zná hlavní díla badatelů anglických a francouzských o folkloru primitivních národů, proto mohl svou argumentaci opříti o zajímavé analogie. Jak se zdá, nebyla mu však přístupna důležitá kniha Gennepova La formation des Legendes.
Docent vladivostocké university Lopatin podává v stručné monografii (str. 46) zpracování látky, sebrané při etnografických ekskursich v 1. 1913—1919 L. studoval byt Goldů, žijících při řece Amuru, navštívil také Goldy v oblasti ussurijské i při řece Tunguzce. Ve 4 kapitolách pojednal 1. o manželství, 2. o rodině, 3. o společnosti a 4. o rodu. Sebral zajímavé doklady o lidovém bytu na Dalekém východě asijském.
jh.
@-----
Изв-Ьст1я Общества изучения Маньчжурскаго Края. Jii 3. (červen) 1923. (Vedle ruského také titul anglický.)
V Charbině se sdružila skupina místní inteligence a vytkla si cíl založiti museum jakož i společnost věnovanou soustavnému prozkoumání Mandżurska. Svou činnost Společnost zahájila v říjnu 1922. Má mimo jiné také sekci historicko-etnografickou, která připravuje mapy národnostní, organisuje studium zvykosloví, památek archeologických, práce antropologické atd. jh.
@-----
Sezktoarea. Revista de Folklor. Roč. XXXI. sv. XIX. (1923) Redaktor časopisu Artur Gorovei věnoval posmrtnou vzpomínku prof. J. M. Jarníkovi (str. 1.) Sborník přináší materiál zvykoslovný, písně, povídky, záznamy bibliografické atd.
@-----
Bulletins et Mémoires de la Societě ď Anthropologie de Paris. VH.e Série, Tome IV. fascic. 1—3. Paris 1923.
Z obsahu vyjímáme: P. Saintyves ve stati „De l'incorruption des corps saints" sebral z legend i z teologické literatury zprávy o nálezech mrtvol svěžích, nedotčených rozkladem. Vedle literatury hagiografické upozornil také na některé doklady antické a orientální a ukázal, jak nález neporušeného těla často podporoval formaci legendy. Zajímavé jsou zejména citáty ze zapadlých knih XVII.—XVIII. stol.
jh.
@-----
Arch'wes suisses des traditions populaires. Tome XXIV. seš. 4. 1923.
Z obsahu: „Zur Volkskunde von Maur." G. Kuhn, místní farář, podává národopisnou monografii své osady (v kantonu curyšském). _ Podáváme rozdělení práce: 1. Nápisy na staveních. 2. Způsob stavby a jména domů. 3. Části domů. Nářadí. 4. Oděv-5. Řemesla a domácí průmysl. 6. Lidové slavnosti a obyčeje. 7. Pověsti a poměry. 8. Lidové lékařství. V oddíle Mélanges podává Dr. Werner Manz ve stati „Volksglaube aus dem Sarganserland" hojný materiál z oboru lidového lékařství.
