hádkách kratochvilných (č. 116) je ovšem ještě hrubý překlad z němčiny (1505:)

„So kam ein gast yns wirtshaus — do viel das hauss zum fenster auss — und bleibt der wirt ym gast" = „Přišel jeden host do jednoho hospodáře domu — i výpad dům oknem ven — tak že vostal hospodář v hosti skoro celý den" — — a ten hrubý překlad zůstal i v textu olomouckém v XVIII. stol.

Ale původní formu, klaretovskou, uchovala ještě tradice; moravská hádanka (Bartoš 159; zcela stejná je slezská u Praska č. 55) zní:

česká varianta (Erben č. 44) naproti tomu je neúplná:

Po Symphosiovi přicházejí ještě t. zv. šestiřádkové hádanky (neboli sbírka bernská; 62 hádanek v 372 hexx., strofy 6 řř.) ze 6.—7. stol. po Kr. Nejlepší vydání je Meyerovo (v Denkschr. d. Bayer. Akad. LIX, otisk str. 417—430), kde je také uvedena starší literatura. Sbírka tato zná Symphosia, ale její hádanky zůstaly takřka bez vlivu. Vznikly ještě na území římském, asi v Lombardii. —

Pak nastává středověk. Mimo jiné, drobnější sbírky vlastním pokračováním Symphosia jsou sbírky latinské, vzniklé na území germánském, hlavně anglosaském. Germáni vůbec tento druh literární pěstovali nejvíce — také jazykem latinským. Je tu první rozsáhlá tradice, representovaná jmény Aldhelm- Tatwine- Eusebius- Bonifatius.

AI d heim (viz o jeho rukopisech А. Маленинъ, Рукописное пре-даше загадокъ Альдгелма 1905 v Запискахъ истор.-филол. факулт. С. Петербургскаго унив. LXXVII; kritika textu M. Manitius, zu Aldhelm und Baeda, 1886, Sitz. Ber. d. Akad., Wien, СХИ. 535-634, hlavně 610—614), znamenitý Anglosas (640—709), biskup a světec,, otvírá svou sbírkou (100 hádanek v nejrozmanitějších strofách; hlavně 4—16 veršové) středověk; čerpá sice z antiky (Symphosius je mu předlohou v látce i v komposici), ale je již na stanovisku křesťanském a přísně protipohanském. Jeho úvod připomíná výslovně, že práce jeho byla první toho způsobu — a právě výbor jeho hádanek (jsou mezi nimi jen 3 abstrakta 'fatum' 'stvoření' 'příroda') to také potvrzuje. Pěkná studie Ebertova (Über die Rätselpoesie d. Angelsachsen, insbesondere die Aenigmata des Tatwine und Eusebius 1877 v Ber. üb. d.. Verhandlgn kgl. sächs. Gesellsch., XXIX, 20—56, kdež otištěny také sbírky Tatwinova 31—42 a Eusebiova 42—56) informuje velmi dobře.

U Aldhelma nalezneme již — jako ve všech pozdějších germánských sbírkách vzorce t. zv. vexačních nebo smrtelných hádanek, t. j. těch, k jejichž uhodnutí je potřebí zvláštního důvtipu a specielních známostí. Je to hádanka o j ezdci (6 noh- 2 ruce- 1 ocas), jíž.