str. 9
se podrobně se všemi rozmanitými variantami zabýval Aarne (II, 173 nn.) Tato hádanka o jezdci dostoupila u Germánů vrcholu v známé předposlední hádance Odinově (Heidherekker-ovi: 3 oči, 10 noh, 1 ocas — jednooký Odin na 8nohém koni Sleipmiru); její variantu o březím zvířeti doplňkem k Aarneovi probral zevrubně 1924 Wilh. Schulze „Das Rätsel vom trächtigen Tiere" (Ungar. Jahrbücher, IV, 20—26.) Počátky její nalezneme sice již u Symphosia (č. 92): „Tres animas habui, quas omneš intus habebam" (žena těhotná dvojčaty), ale germánskou formulaci podáva přece teprve Aldhelm ve své 9 řádkové sloze „de scropha pregnante": „Nunc mihi sunt oculi bis seni in corpore solo" • (= prasnice březí 5 selaty) — žádná z těchto hádanek neujala se u nás.
V jeho stopách jde Canterburyský arcibiskup Tatwine (f 734), ale jeho umělá skladba (40 hádanek; úvodní verše složeny ze začátečních a koncových písmen jednotlivých hádanek, jak vykládá závěr) zatlačuje starou látku již úplně do pozadí látkou křesťanskou. Souvěký s ním asi Eusebius doplňuje svými 60 hádankami Tatwinovu sbírku na celou stovku (jako Aldhelm, Symphosius). Na podkladě jejich složil pak kolem r. 800 Bonifacius souvislou skladbu hádankovou (388 hexx.), již ryze křesťanskou, v níž se akrostichicky popisuje 10 ctností a 10 neřestí. A za doby Karla Vel., na jeho dvoře, roste již celá literatura hádanková v jednotlivých listech, jež si píší a zasílají navzájem Pavel diakon, Petr z Pisy, F lor u s z Lyonu, Alkuin a j. Jsou to již jen výtvory umělé a málo je v nich látky lidové.
Něco maličko (3 hádanky) lidového nalezneme v X. století v šesti hádankách z Reichenau. Ö těchto 6 je již rozsáhlá literatura; posledně o nich zevrubně informuje R. Petsch, Reichenauer Rätsel (Paul-Braune, Beiträge zur Gesch. d. dtsch. Sprache u. Liter., XLI, 336); tři jsou umělé, mezi nimi incestová hádanka:
„Porto filium filii mei, mariti mei fratrem,
alterum unicum filium meum" (Ciborea-Jidáš).
|
(7 a: loď.) Z lidových byla již uvedena hádanka o červivém ořechu (Video et tollo); druhá jest o lodi („Portat animam et non habet animam, non ambulat super terram neque in celo"), podnes velmi rozšířená. U Klareta zní (č. 112, v. 238/9):
„Mortua restat equa, perducens corpora viva:
Trabs homines n a vi s per aquas ducit quoque puppis";
r. 1695 překládají Pohádky z němčiny dvě varianty (č. 12 a 32):
„Nemá krve ani massa, — a nese masso a krev —
a mnohé jest tak silné jako lev
a umí tou cestou choditi, — kteréžto nemůž žádný šlakovati" a
„Jest veliký a silný, — chodi skrze mnohé krajiny cizí,
má na sobě duši i tělo — (také buď žena nebo člověk jaký)
na živých sem i tam chodí — a na sobě živé také vodí.."
|
|